Gary Oldman se do širšího diváckého povědomí zapsal především jako ikona záporných postav, vrahů, psychotiků či jinak pokřivených charakterů. Postupem času se však ze své škatulky snažil úspěšně vymanit, aby jej diváci začali vnímat spíše jako charakterního, respektovaného herce, který se dokáže vtělit do jakékoli figury a obohatit kterýkoli žánr. Jeho cesta z londýnského předměstí k filmovému průmyslu však byla velice rozmanitá.

Narodit se v jedné ze špinavých čtvrtí Londýna, v rodině, kterou otec opustil, a dostat se k britské herecké špičce se dá považovat za nadlidský výkon. Oldmanovi se to ale podařilo, a stejně jako spousta jeho kolegů započal kariéru na divadelních prknech, kde se potýkal s úspěchem diváků i kritiky. Filmové role na sebe nenechaly dlouho čekat a on se do povědomí diváků dostával jako výrazná persona všech filmů, ve kterých se objevil. Zahrál si například holohlavého chuligána Coxyho v dramatu Meantime, legendárního punkového zpěváka Sida Viciouse v hudebním Sid a Nancy nebo homosexuálního dramatika Joe Ortona, který se ocitl v síti složitého vztahu se svým přítelem (Alfred Molina) ve snímku Stephena Frearse Nastražte uši.

Talent na pokřivené charaktery a přizpůsobivost hlasového projevu jej brzy přenesli na americkou půdu, a on zazářil například vedle Seana Penna v kriminálním příběhu Stav milosti jako jeho gangsterský kamarád Jackie, který i přes svoji zločineckou povahu získává divákovi sympatie.

Celá devadesátá léta se potom filmovému publiku představoval převážně v záporných rolích, z nichž nelze opomenout nenáviděnou postavu americké historie Lee Harvey Oswalda ve Stoneově JFK, pasáka Drexla v Pravdivé romanci Tonyho Scotta, sadistického dozorce ve Vraždě prvního stupně či teroristu Korshunova v typicky akční podívané Air Force One Wolfganga Petersena. Francis Ford Coppola jej dokonce obsadil do jedné z jeho doposud nejvýraznějších rolí – samotného hraběte Drákuly ve stejnojmenném filmu. A Luc Besson mu poskytl nezapomenutelné postavy hned dvě. Lstivý padouch Zorg v Pátém elementu byl svým řáděním hlavně zábavný, ale zkorumpovaný policajt Stansfield, který při své práci nešetří násilím ani drogami v kultovním Leonovi, se dral divákům pod kůži skutečně výrazně. Oldman tak získal status ultimátního záporáka, a že si zahrál legendárního skladatele Ludwiga van Beethovena v romantické Nehynoucí lásce nebo dokonce reverenda Dimmesdalla v Šarlatovém písmenu, zůstalo spíše opomenuto.

Na přelomu nového tisíciletí se sice objevil v několika méně známých, často i méně kvalitních filmech (Hřích, Dva muži a batole, Dead Fish...), ale naštěstí se mezi nimi objevovaly i snímky zajímavější (Kandidáti, Hannibal, Interstate 60) a v roce 2004 se šťastně zařadil k obsazení velice úspěšné série Harry Potter a zahrál si v jeho třech dílech postavu Siriuse Blacka, Harryho kmotra. Nečekaně kladnou úlohu mu přidělil i režisér Christopher Nolan, když jej obsadil do hitu Batman začíná, aby se zhostil role poručíka Jima Gordona, kterého si zopakoval i ve dvou pokračováních Temný rytíř a Temný rytíř povstal. A i když se nevzdal jeho typických zloduchů (například Carnegie v Knize přežití nebo slizký milionář Wyatt v thrilleru Paranoia), podařilo se mu vyvážit jeho herecký rejstřík a triumfoval i rolí tichého špiona britské tajné služby George Smileyho z filmu Jeden musí z kola ven, za kterou byl poprvé nominován na Oscara. Od té doby se objevuje ve filmech více či méně komerčních (Úsvit Planety opic, Robocop, Dítě 44), hlídá si svoji hereckou reputaci a občas se vrací k režii, ve které byl tak úspěšný se svým debutem Nil by Mouth. Teď nezbývá než doufat, že mu tohle silné období vydrží a my se budeme moct těšit na další lahůdkové postavy, ať už záporné či kladné, hlavně aby je Gary Oldman obohatil svým nezpochybnitelným talentem.