Jako devítiletý se společně s rodinou odstěhoval ze Severního Irska do Readingu nedaleko Londýna. Důvodem byly neustálé roztržky mezi katolíky a protestanty. V nové škole ho spolužáci šikanovali kvůli irskému přízvuku. Rychle se naučil ten anglický a dodnes je znám tím, že dokáže napodobit libovolný přízvuk. Jako osmnáctiletý získal stipendium na prestižní londýnské Royal Academy of Dramatic Art, kde se stal jedním z nejúspěšnějších studentů ročníku. Po studiu hrál v divadlech na West Endu i s Royal Shakespeare Company v Stratford-upon-Avon a získával pozitivní ohlasy od britských kritiků, kteří ho nazývali nejlepším britským divadelním hercem své generace.

Do povědomí širší veřejnosti se zapsal zejména svým ztvárněním Jindřicha V. Ve svých třiadvaceti letech byl nejmladším hercem, který kdy hlavní roli v této Shakespearově historické hře v produkci Royal Shakespeare Company hrál. Později příběh o Jindřichovi V. přepsal do filmové verze. Sám si také zahrál hlavní postavu a ujal se i režie. Za svůj debut na půdě celovečerního filmu si vysloužil v roce 1990 oscarové nominace za nejlepšího herce v hlavní roli a nejlepšího režiséra. V této době založil také divadelní soubor Renaissance Theatre Company, jehož patronem se stal princ Charles.

Mimo adaptaci Jindřicha V. natočil i Mnoho povyku pro nic odehrávající se ve slunečném Toskánsku. Jeho čtyřhodinová verze Hamleta s plejádou hollywoodských herců patří k jednomu z nejlepších a kritikou nejoceňovanějších filmových zpracování příběhu o dánském princi a vynesla Branaghovi nominaci za nejlepší adaptovaný scénář. Z dalších Shakespearovských her na filmové plátno převedl i komedii Marná lásky snaha, kterou pojal ve stylu muzikálů z třicátých let, a Jak se vám líbí, které zasadil do prostředí Japonska. Objevil se i ve filmových adaptacích Shakespearových her jiných režisérů: V Othellovi od Olivera Parkera ztvárnil Jaga, objevil se i v dokumentu Al Pacina o Richardu III. Podle svých slov plánuje v blízké budoucnosti natočit ještě Macbetha a Zimní pohádku.

Diváci ho znají i z jeho zpracování Frankensteina, jako narcistického učitele obrany proti černé magii Gilderoye Lockharta z filmů o Harrym Potterovi, jako melancholického švédského detektiva z Wallandera nebo jako režiséra komiksového Thora. V Británii je také známý jako divadelní herec a režisér. Například jeho herecký výkon ve hře Ivanov od A. P. Čechova v roce 2008 řada předních kritiků označila za „herecký výkon roku“. Branagh také v minulosti několikrát zmínil, že by si jednou přál být uměleckým ředitelem nějakého divadla.

Osobní život

Branagh se v roce 1989 oženil s Emmou Thompson, kterou poznal během natáčení Fortunes of War. Jako ještě neznámou herečku ji obsazoval do většiny svých filmů. Po rozvodu žil několik let s Helenou Bonham Carter, která s ním hrála ve Frankensteinovi. Jeho současnou partnerkou je výtvarnice Lindsay Brunnock, která s ním spolupracovala na natáčení filmu o anglickém polárníkovi Ernestu Shackletonovi.

Ocenění

Branagh byl nominován na Oscara v pěti rozdílných kategoriích, což z něj společně s Orsonem Wellesem, Charliem Chaplinem a Georgem Clooneym dělá rekordmana. Společně s Robertem Benignim je pak jediným člověkem neamerického původu, který získal oscarové nominace za nejlepšího herce, režiséra a scenáristu.

Krom filmové kariéry je také oceňovaným divadelním hercem a je držitelem řady divadelních cen.

V roce 1990 mu Queen's University Belfast udělila čestný doktorát za literaturu.

V roce 1994 si odmítl převzít titul komandéra Řádu britského impéria, třetí nejvyšší třídu vyznamenání, které každoročně v době svých narozenin uděluje královna Alžběta II.. V roce 2012 byl nicméně za své zásluhy v oblasti dramatu a kvůli svým službám pro komunitu v Severním Irsku královnou pasován rytířem (knight bachelor) a může tak před své jméno připojit titul „Sir“.