Velký milovník westernů a obdivovatel Johnů Forda a Waynea Walter Wesley Hill bývá spolu se Stevenem Spielbergem, Georgem Lucasem, Johnem Miliusem, Brianem DePalmou, Martinem Scorsesem, Paulem Schraderem a Francisem Fordem Coppolou, řazen k režijní generaci 70. let, která zmodernizovala americký film. Láska k westernům se také jasně odráží v jeho drsných maskulinních akčních filmech využívajících westernových schémat a propriet (revolvery, winchesterovky, klobouky), na jejichž scénářích se obvykle podílí. Sází v nich na silný příběh o mužích vystavených velkému tlaku, se kterými se život nemazlil a kteří se s ním vypořádávají sami po svém, který jako režisér podporuje výraznou originální stylizací.

Začínal jako asistent režiséra (Aféra Thomase Crowna, Bullitův případ) a scenárista (Útěk, Mackintoshův člověk) a režijně debutoval akčním dramatem Zlé časy (1975) s Charlesem Bronsonem v roli muže, který se za krize ve 30. letech živí pouličními zápasy. Počínaje Řidičem (1978), stylovým krimithrillerem s impozantními automobilovými honičkami, se Hillovi dařilo až do druhé poloviny 90. let pokračovat víceméně tempem jeden film ročně. V Řidiči k jeho milovaným westernům odkazuje mj. výrok postavy hrané Brucem Dernem, známým westernovým hercem, „Chytím toho kovboje, co ho ještě nikdo nechytil.“

Následoval Hillův zřejmě nejpopulárnější snímek Warriors (1979), akční drama o gangu mladistvých falešně obviněném z vraždy, který se za jedné dlouhé noci musí probít územím nepřátelských gangů do bezpečí. Film byl vzdáleně inspirován Xenofónovou Anabasis vyprávějící o řeckých válečnících, kteří zůstali uvězněni v obležení Peršanů a natáčení se zúčastnily i skutečné gangy, z nichž některé se objevily ve filmu, jiné za úplatu hlídaly filmařskou techniku před ukradením. Snímek, jehož uvedení provázely násilnosti a s nimi spojené stížnosti, se stal okamžitě kultovním, vznikla podle něj videohra, figurky na hraní a v současnosti se mluví o jeho remaku v režii Tonyho Scotta.

Kolektivního hrdinu měly i další dva Hillovy filmy, jeho první skutečný western Psanci (1980) a hixploitation Osudný průzkum (1981). První z nich pojednával o bandě Jesse Jamese a zahrály si v něm hned čtyři sourozenecké dvojice/trojice (Carradineovi, Keachovi, Quaidovi a Guestovi). Druhý sledoval oddíl Národní gardy, která se v louisanské bažině střetne s domorodci a nedorozumění přeroste v otevřený boj na život a na smrt. Film je kritickou alegorií amerického působení ve Vietnamu, ale efektně funguje i jako čistě akční podívaná a jako takový bývá srovnáván s Kotcheffovým Rambem či Boormanovým Vysvobozením. Mimochodem ironicky myšlený název filmu dal jméno i jedné kořalce.

Obrovský komerční ohlas zaznamenal Hillův příští film, zdařilý buddy movie 48 hodin (1982) s Nickem Noltem a debutujícím Eddiem Murphym. Hill ho natočil v žoldu proslulého producentského matadora akčních filmů Joela Silvera a na scénáři s Hillem spolupracovali Peckinpahův střihač a později známý režisér Roger Spottiswoode (který mu stříhal Zlé časy) a Silverův dvorní scenárista Steven E. de Souza (Komando, Smrtonosná past I., II., Bežící muž). Snímek vydělal jen v Americe velmi pěkných 78 milionů dolarů, které otevřely dveře dalším buddy movies jako bylo Hillovo Rudé horko, Donnerova Smrtonosná zbraň či Tango a Cash, a také nezbytnému volnému pokračování opět v Hillově režii.

Silver, který se produkčně podílel už na Hillových Warriors, mu pak zafinancoval ještě kultovní rokenrolovou pohádku Ohnivé ulice (1984) a bláznivou komedii o jednom kuriózním dědictví Brewsterovy miliony (1985), již sedmé zfilmování novely George Barr McCutcheona z roku 1902. Ohnivé ulice v lecčems připomenou zmíněné Warriors – další pekelná noční jízda smrdutou městskou stokou hemžící se nepřátelskými (motorkovými) gangy a úplatnými poldy, plná skrývání a potyček a zakončená za úsvitu soubojem hrdiny s ultraslizským padouchem. Původně mělo jít o celou akční trilogii s Michaelem Paré v roli Toma Codyho, ale komerční propad filmu jeho tvůrce od pokračování odradil.

Hill pak vyměnil Silvera za Carolco Maria Kassara a Andrewa G. Vajny, pro které natočil svou poctu Samu Peckinpahovi, moderní western podle scénáře Johna Miliuse Extrémní předsudek (1987), dále drsnou machistickou buddy movie Rudé horko (1988) a noirově laděný příběh o vykoupení Fešák Johnny (1989). Druhý jmenovaný snímek byl vůbec první západní produkcí, které bylo povoleno natáčet na Rudém náměstí v Moskvě a to díky tomu, že hlavní (kladnou) postavou filmu je Rus v podání Arnolda Schwarzeneggera. Nutno říct, že ani jeden film u pokladen kin příliš nezabodoval. Naštěstí si to po odchodu od Carolca Hill vynahradil sequelem Dalších 48 hodin (1990), svým dodnes nejvýdělečnějším filmem.

V 90. letech Hill definitivně podlehl své westernové vášni. Zahájil je akčním béčkem Lotři (1992), kterým se (vzdáleně inspirován klasickým westernem Poklad na Sierra Madre) vrátil ke svým gangovým filmům, a pak už následovaly životopisné westerny Geronimo (1993), který vyhrál cenu za nejlepší film na Western Heritage Awards, a Divoký Bill (1995), a po Extrémním předsudku další moderní western, Poslední zůstává (1996) s Bruce Willisem. Ten je spolu s Leoneho Pro hrst dolarů již druhým převyprávěním Kurosawovy Osobní stráže, natočené podle románu Dashiella Hammeta z roku 1927 a jde o jednu z nejcharakterističtějších Hillových prací.

90. léta uzavřel svou první sci-fi a zároveň nepěkným propadákem Supernova (2000), který při nákladech 90 milionů celosvětově vydělal necelých 15. Studio nespokojené s Hillovou verzí nechalo béčkového režiséra Jacka Sholdera udělat nějaké dotáčky a pak ještě dalo film přestříhat Francisu Fordu Coppollovi. Hill nato reagoval tím, že se od filmu distancoval a ukryl se za pseudonymem Thomas Lee používaným v Hollywoodu režiséry, kteří se nechtějí podepsat pod svůj film (dříve se používal pseudonym Alan Smithee, ten ale na veřejnosti příliš proflákla hollywoodská satira Jak dobýt Hollywood...). Děsivý komerční propad předraženého monstra ještě podtrhl úspěch podobné levnější Černočerné tmy v témže roce.

Do nového tisíciletí Hill vstoupil boxerským dramatem z vězeňského prostředí Neporazitelný (2002), které dalo vzpomenout na jeho Zlé časy a videohororem Prophecy ze stejného roku. Úspěšný návrat k milovanému westernu pak představoval jeho hodinový televizní pilot k westerovému seriálu HBO „Deadwood“ (2004), za který obdržel cenu Emmy za režii, následovaný kladně přijatou westernovou minisérií pro stanici AMC „Prolomená stezka“. Produkoval i pokračování crossoveru Vetřelec vs. Predátor (produkoval totiž celou vetřeleckou sérii).