Farley Granger Earle se narodil do bohaté rodiny v San Jose, Kalifornii 1.7.1925. Otec byl prodejcem aut - vlastnil salon Willys-Overland. Bohužel pro celou rodinu, a v návaznosti na pád cen akcií a krizi v roce 1929 na Wall Street - burze, zůstali Grangerovi téměř bez majetku. Jejich věci a nemovitý majetek přišly do dražby. Oba rodiče začali pít. Aby unikli ponížení odjeli ze San Jose do Hollywoodu, kde se museli smířit s malým domkem a nevalnými prostředky, takže pracovali příležitostně na mnoha dočasných místech.

Mladý Farley měl štěstí, protože nedaleko kanceláří, kde získal jeho otec úřednické místo stála vila Donalda OĆonnora, a ten pomohl mladému Grangerovi takříkajíc ke kariéře. Získal možnost účastnit se castingu na chlapeckou roli u spol. Paramount, a byl přijat a hrál v North Hollywood High School. Problém byl s jeho příjmením. Propagace totiž začala argumentovat tím, že by mohl být Farley Granger zaměňován za herce britského původu Stewarta Grangera a naopak, a snažili se jej přesvědčit, aby změnil příjmení, což on, hrdý na svého děda, a celou rodinu Grangerových zamítl.

F.Granger byl pro další film zapůjčen k 20th Century Fox, a Darryl F. Zanuck ho obsadil do Purpurového srdce – Purple Heart – 1944, kde znovu hrál s Dana Andrewsem. Granger začal soukromě studovat herectví a jeho nejlepším kamarádem se stal Roddy McDowall. Po krátké vojenské službě, kdy byl pro časté nemoci zproštěn vojenské služby se vrátil k práci herce, a díky jeho velkým příznivcům a lidem, kteří pro něj měli více lásky a pochopení,než jeho rodiče – manželům Chaplinovým – Saulovi a Ethel, se dostal do jemu navýsost prospěšných míst a společnosti. Náhle mezi jeho dobré známé patřila slavná jména - Adolph Green, Jerome Robbins, Leonard Bernstein, tanečník a herec Gene Kelly, který ho pozval otevření jeho domu a zde se setkal s Judy Garland, Lenou Horne, Frankem Sinatrou…

Nicholas Ray obsadil Grangera do filmu - Zloději jako my. Mě osobně utkvěl Farley Granger, nebo lépe řečeno mě oslovil jeho výkon nejvíce ve dvou filmech – oba pod režijní taktovkou Alfreda Hitchcocka - Lano – 1948 a Cizinci ve vlaku 1951. Oba patří do skupiny thrillerů, a dá se říci, že i doposud patří mezi ty i v současnosti velmi dobré. Oba také mají utajený homosexuální podtext. Mimo jiné také tyto filmy podtrhují jedno – vzrušení ze zabíjení. O Farleyovi se proslýchalo, že je gay. On sám o sobě tvrdil, že dovede stejně vroucně milovat jak krásnou ženu, tak i muže.

Samuel Goldwyn obsadil Grangera do válečného snímku - I Want You, bylo to drama o vlivu korejské války na americké rodiny, které se ještě nezotavily ze druhé světové války, a Grangerovi se scénář nezamlouval s poukazem na to, že se mu zdá nudný. Golwyn totiž očekával stejný úspěch, který měl můj opravdu velmi oblíbený snímek - Nejlepší léta našeho života – The Best Year of Our Lives. Proto vedle Grangera obsadil Dana Andrewse a Dorothy McGuire. F.G. se také dočkal spolupráce s Vincentem Minellim a po boku Leslie Caron a Ethel Barrymore hrál v roce 1953 pro MGM - Příběh tří lásek. V té době se seznámil Granger s herečkou Sheley Winters a málem z toho byla svatba.

Nezbývá mi, než také vzpomenout na jeho téměř roční pobyt v Evropě - ve Francii a Itálii, a nabídku – nebo i pozvání Luchina Viscontiho do role zběhlého rakouského důstojníka v Senso – Vášeň z roku 1954. Jeho partnerkou zde byla Alida Valli. Proslýchalo se, že měl i krátký milostný románek s Jeanem Maraisem, když byl měsíc v Paříži.

I přes zatím neúspěšné zkušenosti na Broadwayi, se Granger neustále tvrdohlavě zaměřoval na divadlo - a na počátku roku 1960 se připojil k Národnímu divadlu, se kterým hostoval mimo jiné v době atentátu na J.F.Kennedyho ve Philadelphii. Dosáhl také konečně úspěchu na Broadwayi ve Skleněném zvěřinci, Rackovi, nebo Měsíc na venkově.

Farley Granger se stal milencem pohledného herce Roberta Calhouna. V roce 1970 oba odcestovali do Evropy, aby zde na čas zakotvili u italského filmu, kde se dobře uplatnili. Přestěhovali se do Říma. Calhoun se stal jeho doživotním partnerem – zemřel na rakovinu 24.5.2008 v New Yorku.

V roce 2007 uvedl na svět svou monografii, kterou připravoval společně s Calhounem. V této knize bez falešného studu popisuje svůj život, i život ve filmových studií, o svých hetero a homosexuálních láskách.

Farley Granger zemřel 27. 3. 2011, ve věku 85 let.