Vyrůstala se svými čtyřmi sourozenci ve Ville d'Avray. Po maturitě na lyceu v Saint-Cloud studovala ruštinu a orientální jazyky na Faculté de Clichy a krátký čas působila jako učitelka ruštiny. V roce 1968 vstoupila na konzervatoř ve Versailles a v hereckém vzdělávání pokračovala od roku 1972 u Antoina Viteze na Státní konzervatoři dramatického umění v Paříži.

Od poč. 70. let sbírala profesionální herecké zkušenosti v TV, ve filmu a na divadle. Roku 1973 se poprvé představila na scéně pařížského divadla Petit Odéon v režii Jacquesa Spiessera ve hře Přijde příští léto?, v Café-Théâtre vystupovala se svými sestrami ve hře Jacka L'Eventreura Pravdivý příběh a v roce 1974 ji angažoval Robert Hossein do dramatizace románu Ernesta Hemingwaye Komu zvoní hrana, inscenované v Kulturním domě v Remeši. S Molièrovým Lakomcem se zúčastnila turné po amerických univerzitách v Miami, Chicagu, Kansas City a New Orleansu.

První její výraznější film. rolí byla švýcarská malířka a zpěvačka, jejíž tvůrčí vývoj naruší během 1. světové války schizofrenie, v psychologickém dramatu Aloïse (r. L. de Kermadecová). Mezinárodní úspěch a cenu BAFTA 1977 jí přinesla úloha introvertní Beatrice, která z milostného zklamání duševně onemocní, v dramatu Krajkářka (r. C. Goretta).

Zdánlivou netečnost, snadnou zranitelnost a trvalý neklid promítá I. H. téměř do všech svých postav, ať už se jedná o hrdinky z minulosti nebo současnosti: slavná kurtizána Alphonsine Plessisová ve film. přepisu Dumasova románu Dáma s kaméliemi (r. M. Bolognini); anglická spisovatelka Anne Brontëová v životopisném portrétu Sestry Brontëovy (r. A. Téchiné); znuděná dívka z lepší rodiny Nelly, hledající únik z měšťáckého soužití ve vztahu s mladíkem z podsvětí (Gérard Depardieu), v milostném dramatu Loulou (r. M. Pialat); protřelá chovatelka pstruhů Fréderique ve film. adaptaci románu Rogera Vaillanda Pstruh (r. J. Losey).

Působivou kreaci, za níž obdržela cenu na MFF v Cannes 1978, předvedla v úloze údajné vražedkyně, o jejímž osudu vypovídá drama podle skutečného soudního případu z 30. let Violette Nozièreová (r. C. Chabrol). Zvláštní cenu poroty na MFF v Benátkách 1988 získala za roli matky, která doplatí svým životem na to, že si během nacistické okupace tajně přivydělává prováděním potratů, v dramatu podle skutečné události Ženská záležitost (r. C. Chabrol). Pozoruhodný výkon, oceněný na MFF v Moskvě 1991, podala v adaptaci klasického románu Gustava Flauberta Paní Bovaryová (r. C. Chabrol), kde ztělesnila Emmu Bovaryovou, ctižádostivou ženu, neschopnou však patřičně naplnit své touhy.

Césarem 1995 a Volpiho pohárem na MFF v Benátkách 1995 byla vyznamenána za roli poštovní doručovatelky jménem Jeanne v tragikomedii podle novely Ruth Rendellové Slavnost (r. C. Chabrol). Cenu za nejlepší ženský herecký výkon na MFF v Cannes 2001 jí vynesla titulní postava staropanenské profesorky vídeňské konzervatoře Eriky Kohutové, která hledá únik před zmarněným životem v trýznivých sexuálních perverzích, v dramatu podle románu Elfriede Jelinekové Pianistka (r. M. Haneke).

V roce 1988 se I. H. vrátila opět k divadlu; na jevišti pařížského divadla Édouard VII. hrála Natalii Petrovnu v psychologickém dramatu I. S. Turgeněva Měsíc na vsi. Její starší sestry Caroline a Elisabeth Huppertovy jsou známými spisovatelkami a režisérkami.