Začátky

Vyučil se lékárníkem (stejně jako jeho otec), mnohem více ho však zaujalo umění a ještě v době studií se stal dirigentem filharmonického orchestru, později začal vystupovat společně s ochotníky jako kouzelník. V době stáží v Drážďanech se seznámil s filmováním a v průběhu první světové války natáčel v zákopech aktuality, přičemž velmi často riskoval vlastní život.

Filmování

Po skončení první světové války a návratu do vlasti (1918) se osamostatnil a založil vlastní filmový ateliér Kavalírka.

Jeho prvním československým filmem se stal Vzteklý ženich (1919), ke kterému napsal jak námět tak i scénář, byl jeho režisérem a i hercem – tento film se však do dnešních dob nedochoval.

Němý film mu přinesl výrazné herecké uplatnění, vytvořil oblíbenou filmovou dvojici s půvabnou divou Anny Ondrákovou (vlastním jménem Anna Sofie Ondráková, v zahraničí známá jako Anny Ondra), společně hráli v:

Chyťte ho (1924)
Do panského stavu (1925)
Pantáta Bezoušek (1926)
Aničko vrať se! (1926)
Kantor ideál (1932)

Společně založili společnost Ondra – Lamač Film. Byli do sebe hluboce zamilováni, ale když mu Anny Ondráková navrhla manželství, odmítl ho s příslibem do budoucnosti vzhledem ke svému enormnímu pracovnímu vytížení. Anny se krátce nato vdala za známého německého boxera Maxe Schmelinga, což jej značně zranilo.

On, Anny Ondráková, režisér Václav Wasserman a kameraman Otto Heller byli ve 20. letech 20. století odbornou kritikou i diváky považováni za tzv. silnou čtyřku českého filmu.

Popularitu mu přinesla filmová úloha roztržitého docenta Bulfínka ve filmu Na tý louce zelený (1936). Posledním československým filmem, ve kterém se objevil, byla komedie Milování zakázáno (1938), v obou filmech měl na starosti (tak jako obvykle) i režii.

Už jeho režisérské prvotiny v Československu vzbudily široký ohlas, řadí se mezi ně němé filmy :

Lucerna
Velbloud uchem jehly
Dobrý voják Švejk
Karel Havlíček Borovský

Ještě větší uznání získal po nástupu zvukových filmů, nejúspěšnější byly ty filmy, ve kterých hrál král českých komiků Vlasta Burian: už první český zvukový film C. a k. polní maršálek (1930) vyvolal nečekaný úspěch, dále Lelíček ve službách Sherlocka Holmese, Funebrák, Nezlobte dědečka, Ducháček to zařídí. Společně se svým přítelem a žákem Martinem Fričem režíroval komedie: On a jeho sestra a To neznáte Hadimršku. Oblíbené byly i filmy Důvod k rozvodu, Pozor straší. Natáčel i v zahraničí – v Německu, Francii, Anglii i v USA. Jeho posledním českým filmem byla komedie U pokladny stál... s Vlastou Burianem (1939).

Před nacistickým nebezpečím emigroval do Holandska, později do Belgie a Francie, kde opět natáčel. Po napadnutí Francie odjel do Anglie, kde působil u armády a Royal Air Force a natáčel dokumenty ze života československých vojáků. Pozornost vzbudila jeho protinacistická satira Švejk bourá Německo (1943), ve které účinkoval i pozdější československý ministr zahraničních věcí Jan Masaryk.

Jeho oduševnělý hlas se hodil do dokumentárních filmů, které byly připravovány na uvedení v osvobozeném Československu. Po skončení druhé světové války se vrátil do vlasti, ale hned zase emigroval, ze strachu z komunistického převratu. Zpočátku působil ve Francii, později žil několik let v USA, kde pracoval na novinkách a vynálezech v oblasti filmu a televize. Po ukončení aktivní činnosti se přestěhoval do bavorského Mnichova.

Úmrtí

Dne 2. srpna 1952 zemřel v Hamburku po vážné nemoci ledvin a jater a byl zde pohřben.

Souhrn tvorby

Podílel se na více než 260 filmech (okolo 100 jich sám režíroval, v 50 z nich sám hrál, k 20 z nich napsal scénář, u 7 z nich byl autorem námětu, u 4 byl střihačem, v 4 sám zpíval, v 2 byl i autorem písní. Napsal i jednu z prvních českých knih o filmu: Jak se píše filmové libreto, ve které shromáždil svoje dlouholeté zkušenosti.