Narodil se 8. května 1922 v Nymburce. V roce 1945 byl přijat na Státní konzervatoř v Praze, kde studoval tři roky herectví. K jeho profesorům patřil např. Miloš Nedbal. Po jejím absolutoriu byl od roku 1948 v angažmá ve Východočeském divadle v Pardubicích, od roku 1950 v Realistickém divadle Zdeňka Nejedlého v Praze. V témže roce byl obviněn z nepřátelské činnosti a musel opustit toto angažmá, vzápětí s ním byl rozvázán pracovní poměr i na DAMU v Praze, kde učil. V roce 1952 jej angažoval I. Glanc do Českých Budějovic, kde působil v letech 1952 – 1954 jako režisér, později až do roku 1956 jako hlavní režisér činohry. V roce 1956 se vrátil do Prahy – nejdříve jako režisér do Městských divadel pražských (1956 – 1959)[1], od sezóny 1959/1960 působil jako režisér činohry pražského Národního divadla.
S inscenací hry bratří Čapků Ze života hmyzu, kterou režíroval a která měla premiéru v roce 1965[3], navštívilo pražské Národní divadlo během tří let jedenáct měst v osmi zemích Evropy (Velká Britanie, Londýn, březen 1966 – NSR, Mnichov, březen 1966 – Polsko, Varšava, červen 1967 – SSSR, Moskva, červen 1967 – NDR, Berlín, říjen 1967 – Maďarsko, Budapešť, březen 1968 – Jugoslávie, Novi Sad, Bělehrad, Rijeka, Lublaň, červen 1968 – Rumunsko, Bukurešť, prosinec 1968).
Po roce 1969 měl vzhledem ke svým postojům obtížnou situaci až do konce života. Věnoval se i herectví (v divadle a ve filmu – v televizi a rozhlasu pro něj platil zákaz vystupování) a hostování v jiných divadlech (např. Činoherní klub, Viola). V roce 1975 přednesl v Národním divadle kritický referát a v témže roce nastoupil léčbu na psychiatrické klinice – o tomto období pojednávají posmrtně vydané deníkové Zápisky z blázince[4]. V roce 1989 se aktivně účastnil revolučních událostí, se situací v Národním divadle byl velmi nespokojen. Zemřel po těžké nemoci dne 17. února 1991 v Praze, pohřben je v Nymburce.
Zasloužilým umělcem byl jmenován v roce 1968.
Patřil k hercům, kteří svou roli prožívají s velkou autentičností, ať už se jednalo o komedie či tragédie. Z jeho hereckých rolí na diváka působilo silné kouzlo osobnosti.
Jeho dcera, pocházející z jeho manželství s Věrou Štiborovou, Kateřina Macháčková je také herečkou.
Název filmu
Hodnocení