Oliver Stone představuje v kontextu současné americké i světové kinematografie osobnost, která se zcela vymyká tradičním hodnotícím měřítkům. Píše, režíruje i produkuje filmy, které zaujímají všechny polohy autorského spektra – od tradičních příběhů, až po velmi provokativní, v nichž se často dotýká palčivých společenských a politických problémů nejen své země.

Do období hledání vlastního místa v životě a uměleckém vyjádření velmi zásadně u mladého tvůrce promluvila válka ve Vietnamu. Podobně jako pro tisíce Američanů znamenalo i pro Olivera Stonea bojové nasazení v průběhu vietnamské války nejen vážné zranění, ale především traumatizující zkušenost. Po návratu z Vietnamu se zapsal na New York University's Film School, kde se jeho učitelem stal Martin Scorsese. Ještě jako student poprvé zpracovává vietnamské téma v krátkém filmu Last Year In Vietnam (1971). Vrcholná díla, jimiž se vyrovnává s mnohaletým traumatem, jsou však teprve před ním. Než však dojde k realizaci titulu, který Olivera Stona proslaví, dočká se prvního ocenění jako scenárista, a to když získá Zlatý globus a Oscara za scénář k filmu Alana Parkera Půlnoční expres (Midnight Express 1978). Postupně píše další kultovní snímky – především Zjizvenou tvář (Scarface, 1983), kterou natočí Brian De Palma a Rok draka (Year of the Dragon, 1985), který realizuje Michael Cimino.

Po dlouhých peripetiích, kdy je nucen k různým finančním i autorským ústupkům, může konečně natočit svůj film o občanské válce v malé středoamerické zemi, Salvador (1986), a první vietnamský opus Četa (Platoon, 1986) a dočkat se velkého úspěchu. Film byl nominován na 8 Oscarů a bodoval ve 4 kategoriích a to včetně té pro nejlepší film a nejlepší režii. Dramatické válečné zkušenosti a především ztrátu iluzí většiny veteránů, kteří se snažili začlenit zpět do života, zpracuje také v dalším úspěšném filmu Narozen 4. července (Born on the Fourth of July, 1989), za nějž získá svého druhého Oscara za nejlepší režii. Volnou vietnamskou trilogii pak uzavře snímkem Nebe a země (Heaven & Earth, 1993).

Pro své filmy však Oliver Stone hledá a nachází řadu dalších vzrušujících inspiračních zdrojů než jen válečnou apokalypsu. Do nesmlouvavých zákonů finančního světa nechá nahlédnout ve filmu Wall Street (1987, Oscar pro Michaela Douglase za nejlepší mužský herecký výkon v hlavní roli) a jeho volném pokračování Wall Street: Peníze nikdy nespí (Wall Street: Money Never Sleeps, 2010); pohled na americký sport řízený velkými korporacemi přináší snímek Vítězové a poražení (Any Given Sunday,1999) s Al Pacinem. Tajemný životní příběh a legendami opředenou smrt leadera kapely The Doors Jima Morrisona zpracuje ve stejnojmenném biografickém dramatu z roku 1991, do odvážných spekulací kolem atentátu na prezidenta Kennedyho se pustí ve filmu JFK (1991, Oscary za kameru a střih). Svět brutálního zločinu zobrazuje ve filmech Takoví normální zabijáci (Natural Born Killers, 1994), U-Turn(1997) nebo Divoši (Savages, 2012). Vzestup a pád dvou amerických prezidentů zachycuje v biografických dramatech Nixon (1995) a W (2008). Ve velkolepé historické sáze Alexander Veliký (Alexander, 2004) pak mapuje život i legendu jedné z nejvýraznějších postav světové historie, odvážného a neúprosného dobyvatele.

Vzhledem k zaujatosti Olivera Stonea pro často bolestná témata současnosti není divu, že se jeho filmové verze dočkala i jedna z nejtragičtějších událostí novodobé americké historie ve filmu World Trade Center (2006).