V prvním rodném listu měla Nataša Tánská omylem úředníků na matrice zapsáno jako datum narození den 30. listopadu roku 1929. Omyl byl dodatečně zjištěn maminkou, takže správné datum narození je 30. října roku 1929. Podivnosti kolem malé Nataši neměly konce. Maminka pocházela z rodiny ruských emigrantů, kteří odešli před ruskými bolševiky, a její dědeček pocházel z Itálie a jeho předci dokonce z Dánska. Otec, který vystudoval v Praze stavební inženýrství a byl silničním projektantem, byl Estoncem. Otcova profese byla příčinou stálého stěhování z Čech na Moravu a naposledy až do Trenčína.

Zde Nataša Tánská vystudovala gymnázium, odkud po maturitě byla přijata na Vysokou školu múzických umění v Bratislavě, obor dramaturgie. Po úspěšném absolutoriu, krátce zde i pracovala. Nakonec se rozhodla pro novinářskou práci v týdeníku Kultúrný život a byla redaktorkou divadelní rubriky. Před přestěhováním z Bratislavy do Prahy v roce 1972 působila ve Slovenské filmové tvorbě. Během let svého dospívání hrála v několika filmech a po boku významných českých i slovenských herců: v roli Barunky z filmu Babička /1940, rež. František Čáp/ se objevila po boku Terezie Brzkové /babička/, Marie Glázrové /paní kněžna/ aj; v roli Pepičky si zahrála ve filmu Preludium /1941, rež. František Čáp/, hrála po boku Zdeňka Štěpánka /Vajgant/, Jiřiny Štěpničkové /Magda/, Jana Pivce /oponář Tonda/ aj.; v roli Jarmily ve filmu Předtucha /1947, rež. Otakar Vávra/, hraje po boku Františka Smolíka a Marie Brožové /Jelínkovi/ a opět i Terezie Brzkové /Cilka/ aj.; ve filmu Krakatit /1948, rež. Otakar Vávra/ ztvárnila postavu Anči aj.

V posledním filmu své herecké kariéry, a to filmu Mladá léta /rež. Václav Krška/ se objevila v roce 1952 v roli Podhájské. Pro vážné onemocnění na radu lékařů svou filmovou hereckou dráhu definitivně ukončila. Po příchodu do Prahy pracovala rok v nakladatelství Albatros a po roce 1973 se jako spisovatelka ve svobodném povolání se s výjimkou let 1990 až 1997, kdy žila se svým druhým manželem Janem Válkem, českým konzulem v Londýně, živila psaním scénářů a knih určených dětskému čtenáři. Jako autorka scénářů debutovala scénářem psychologické rozhlasové hry Rozhodnutie v roce 1959 a postupně pro rozhlas napsala celou řadu rozhlasových inscenaci, zpravidla s nějakou kriminální zápletkou, např. : Každý štvrtok; Hodina angličtiny; Zodpovednosť aj.

Pro film napsala v roce 1961 scénář k slovenskému filmu Vždy možno začít. V roce 1969 spolupracovala na filmu Dušana Hanáka 322. Vedle rozhlasových inscenací se věnovala dramatické divadelní tvorby :detektivní drama - Případ finského nože; hra o 1 dějství - Mezi pátou a sedmou; monodrama Dnes před půlnocí; černou komedii s detektivní zápletkou – Kongres /společně s Janem Řeřichou/ a dal.

Pro děti napsala a vydala více jak patnáct knižních titulů. V roce 1974 získala za hru Hodina angličtiny první cenu v soutěži o nejlepší hru roku, která byly v roce 1976 zfilmována pod názvem – Hodina pravdy. Je také autorkou některých dílů rozhlasového seriálu – Jak se máte, Vondrovi? Pro Českou televizi napsala komedii – Klasické příznaky. Méně známá je její činnost na překladatelském poli, kdy jako překladatelka z ruštiny přeložila hry Baratašviliové - Šídlo a Ostrovského - Poslední oběť. Po roce 2000 se zaměřila na psaní fejetonů a úvah pro časopis Elle a pro rozhlasovou stanici Svobodná Evropa.