Prof. Otakar Vávra (28. února 1911 Hradec Králové– 15. září 2011 Praha) byl český filmový režisér, scenárista a pedagog. Během svého dlouhého života, od třicátých do osmdesátých let a výjimečně i později, natočil mnoho filmů, mezi které patří husitská trilogie (1954–1956), Romance pro křídlovku (1966) a Kladivo na čarodějnice (1969). Hodnocení jeho osobnosti je značně rozporuplné: bývá označován za nejkontroverznějšího představitele českého filmu, který se přizpůsobil každému režimu, ale také za jednoho z jeho nejpřínosnějších osobností, který mj. vychoval řadu tvůrců tzv. nové vlny.

Život

Jeho dlouhý život se mu stal inspirací k autobiografii Podivný život režiséra. „Můj život byl s chybami, nehrdinský, ale často dost odvážný,“ tvrdil ve svých pamětech. „Člověk se přece po porážce vždycky zvedá a nikdy neztrácí naději. Umělec musí mít nezlomnou víru v člověka,“ napsal v závěru své knihy. Od roku 1945 byl v KSČ.

V roce 2001 byl vyznamenán Českým lvem za celoživotní přínos české kinematografii i Cenou za mimořádný umělecký přínos světovému filmu na karlovarském filmovém festivalu a v roce 2004 Medailí Za zásluhy. Oceněn byl prakticky každým politickým systémem, kterým prošel.

V posledních desetiletích byla jeho partnerkou téměř o 40 let mladší režisérka Jitka Němcová. Z prvního manželství měl jednoho syna. Jeho starší bratr Jaroslav Raimund Vávra byl spisovatel, spoluautor scénáře filmu Otakara Vávry Krakatit.

Zemřel 15. září 2011 dvě hodiny před půlnocí na pooperační komplikace zlomeniny krčku.

Umělecká kariéra

Studoval v Brně a Praze architekturu. Během let 1929–1930, kdy stále ještě studoval, spolupracoval na několika dokumentech. Roku 1931 produkoval experimentální film Světlo proniká tmou (i následující krátké filmy Žijeme v Praze a Listopad byly experimentálními snímky). Prvním filmem, který režíroval, byla Filosofská historie z roku 1937.

Dalším filmem byl Cech panen kutnohorských, kde si zahrála Zorka Janů, sestra známé Lídy Baarové. Zorka Janů hrála i ve Vávrových filmech ze 40. let Podvod s Rubensem a Pacientka Dr. Hegela. Její sestra Lída Baarová hrála ve Vávrových filmech Panenství, Maskovaná milenka, Dívka v modrém a Turbina.

Po roce 1945 natočil Krakatit, film se silným protiválečným poselstvím. Po únorovém komunistickém puči roku 1948 se přizpůsobil nové situaci a točil a produkoval filmy oslavující nový režim nebo epické historické fresky podporující oficiální interpretaci české historie: Jan Hus, Jan Žižka a Proti všem. V dalším desetiletí se režim stal liberálnějším a toto období přineslo jeho nejhodnotnější filmy: Zlatá reneta, Romance pro křídlovku a především Kladivo na čarodějnice. Podobně jako celý český film, v šedesátých letech 20. století prožíval mimořádné tvůrčí období. Po pádu socialismu stát víceméně přestal dotovat kinematografii a jeho posledním dlouhometrážním filmem tak zůstala Evropa tančila valčík.

Během svého života natočil celkem 52 hraných filmů a přibližně k 80 filmům napsal scénář. Jeho první a poslední dílo dělí neuvěřitelné 3/4 století.