Gérard Hernandez se svou typickou jižanskou vizáží splňoval požadavky na role cizinců v řadě francouzských filmů a dodnes působí ve Francii jako filmový a televizní herec a dabér. Pochází ze starobylého města Valladolid na severu Španělska a původně pracoval jako knihkupec, od mládí ale často trávil léto ve Francii, kde se také v polovině padesátých let dostal k první filmové roli. Před kameru předstoupil poprvé epizodou Španěla, který se snaží naučit francouzsky, v Allégretově filmu Nejlepší část (La meilleure part, 1955). Yves Allégret tehdy sice hledal Španěla, který vůbec nemluví francouzsky, což Hernandez sice uměl, ale předstíral neznalost, protože se chtěl setkat s hlavní hvězdou filmu, Gérardem Philipem.

Až na přelomu 50. a 60. let se začal příležitostně objevovat v dalších filmech, jeho filmografii zdobí dva zásadní počiny té doby, v nichž se objevil jako vězeň (Díra – Le trou, 1960; Muž jménem La Rocca – Un nommé La Rocca, 1961), naopak v komedii Výhodná koupě (La belle Américaine, 1961) hrál policistu. Koncem šedesátých let se pak mihnul v populárních filmech Velký šéf (Le cerveau, 1969) nebo Hibernatus (1969).

Prosadil se také jako estrádní umělec a od konce padesátých let byl i příležitostným divadelním hercem. Na jeviště jej v roce 1957 přivedl poprvé již zmíněný Yves Allégret, později se objevoval na různých pařížských scénách, divadelní herectví ale nikdy nepatřilo k Hernandezovým prioritám. Mnohem více se proslavil v dabingu, od konce šedesátých let namlouval animované filmy, televizní seriály i řadu dobrodružných snímků a westernů ze zahraničí.

Jako filmový a televizní herec se výrazněji začal uplatňovat až v sedmdesátých letech, ostatně teprve v roce 1975 získal francouzské občanství. V menších rolích sekundoval hvězdnému obsazení v komediích Vrátný od Maxima (Le chasseur de chez Maxim' s, 1976) nebo Případný sňatek možný (Cours après moi... que je t'attrape, 1976), větší příležitost dostal po boku Philippe Noireta ve filmu Čistka (Coup de torchon, 1981). I když v této době točil již několikrát ročně, nadále zůstával hercem vedlejších rolí, převážně cizinců. Z filmů známých i u nás připomeňme dále komedii Veselé Velikonoce (Joyeuses paques, 1984), kde se objevil jako vrchní v indické restauraci.

Z televizních postav je na místě uvést roli kardinála Mazarina v populárním historickém seriálu Slavné útěky (Les évasions célèbres, 1972), předtím i později hrál v řadě dalších seriálů a televizních filmů. V dabingu začala v jeho aktivitách převažovat práce pro animovanou produkci, kromě domácích příběhů o Astérixovi jej nejvíce proslavila postava taťky Šmouly ve slavném seriálu Šmoulové (Les Schtroumpfs), jeho hlas zazněl také v oblíbeném americkém seriálu Alf. V devadesátých letech častěji hrál i divadlo a v režii Pierra Mondyho účinkoval například v Théâtre des Variétés. V letech 1992 a 1994 byl dokonce dvakrát nominován na prestižní Molièrovu cenu za výkon ve vedlejší roli.

Z posledních filmových rolí připomeňme postavu mechanika Jackyho Ramireze v komedii Zločin v ráji (Un crime au paradis, 2000), po delší přestávce se znovu objevil před kamerou v komedii FONZY (2013). Kromě herectví se Gérard Hernandez několikrát pokusil také o divadelní režii a psaní filmových scénářů.

Jeho manželkou je Micheline Hernandez, profesorka estetiky a autorka několika knih. Seznámili se již počátkem padesátých let a jejich partnerství trvající přes šedesát let často s oblibou uvádějí média jako výjimku mezi vrtkavými vztahy v uměleckých kruzích. Když po sedmi letech známosti uzavřeli manželství, narodil se jim syn François.