Thomas Alan Waits je americký písničkář, šansoniér, autor písní a herec.

O jeho hlase jeden americký kritik napsal: „ Jako kdyby byl naložený v sudu s bourbonem, potom pár měsíců visel v udírně a nakonec přes něj přejelo auto. “ Gery Graff.

Na charakteristickém hlase a hudbě, která kombinuje šanson, blues, jazz a experimentální prvky, které někdy hraničící skoro až s industriální hudbou, si Waits vybudoval pověst výrazné hudební osobnosti.

Waits většinou skládá temné balady, které se nejčastěji zabývají bizarními lidskými osudy a charaktery. Waitsova hudba se stala kultovní a to nejen ve Spojených státech, ovlivnil také celou řadu autorů. Cover verze jeho písní mají ve svém repertoáru například: Bruce Springsteen (Jersey Girl), Rod Stewart (Downtown Train), nebo The Eagles (Ol' '55).

Ačkoli se jeho desky setkávají ve Spojených stách se smíšenou odezvou, většinou se stanou zlatými v jiných zemích. Hodněkrát byl navržen na cenu Grammy, nominace ale proměnil jen u dvou alb.

V současnosti žije se svou manželkou a třemi dětmi v Sonomě v Kalifornii.

Jeho otec má skotské a irské předky, jeho matka má kořeny v Norsku. Oba jeho rodiče byli učitelé. Rozvedli se, když mu bylo deset. Od svých čtrnácti let se protloukal Kalifornií a střídal spousty zaměstnání. Pracoval například jako hasič, zmrzlinář, taxikář, barman, prodavač pizzy, dále myl nádobí a auta, dělal vyhazovače a dokonce pracoval i v nakladatelství biblí. Již od svého raného dětství se zajímal o hudbu, dokonce si už v té době začal psát své první texty. Byl velmi hudebně nadaný, takže pro něho nebyl problém zakrátko zvládat hru na piano a také na kytaru. Poté se naučil hrát na harmoniku, kterou úspěšně uplatňoval k pobavení spolužáků ve škole, nebo jako doprovod ke školním divadelním představením. Později, při jeho častých změnách zaměstnání, příležitostně vystupoval v různých klubech po Los Angeles. Hrál jen své písně, při kterých se doprovázel na piano.

V roce 1972 také pracoval jako vyhazovač u jednoho ze sandiegských klubů, kde mezi vystoupeními bavil dav svými songy. Kupodivu to byl jeden důležitých momentů v jeho kariéře, protože tam jeho šansony a bluesové balady uslyšel manažer Herb Cohen, který v něm viděl nový objev a tak ještě téhož roku ve 22 letech nastoupil Tom Waits do hudební branže. Začal hodně cestovat a dělat předskokana na koncertech svých slavnějším kolegů (Charlie Rich, Billy Presto, John Hammond), ale nejvíce mu asi pomohlo když dostal nabídku dělat předskokana Franku Zappovi.

Již v roce 1973 vydává svou první sólovou desku nazvanou Closing time. Od té doby začal téměř pravidelně vydávat své další sólovky. Od roku 1973 až do roku 1978 vydal každý rok nové LP. Po Closing time následovalo The Heart of Saturday Night, v roce 1974 Nighthawks at the Dinner, v roce 1975 Small change, v roce 1976 Foreign Affairs a v roce 1978 album Blue Valentine.

V tomto životním období začal žít stejně tak jaké byly jeho písničky, to znamená s jasným nádechem beatnického stylu. Začal hodně kouřit, hodně pít, žil po motelech a život nechával jen tak proplouvat. V průběhu sedmdesátých let začal spolupracovat s filmaři a jeho hořké balady se začali objevovat ve filmech. A objevují se dodnes. Koncem sedmdesátých let se poprvé objevil na plátně jako barový pianista v boxerském melodramatu Cesta k ráji režírovaném Sylvesterem Stallonem. V roce 1980 začala jeho intenzivnější spolupráce s režisérem Coppolou, která v roce 1982 vyústila v hudbu k experimentálnímu filmovému muzikálu One from the Heart, kde si Waits zahrál jednu z postav. Za soundtrack k tomuto filmu byl nominován na Oskara.

Během osmdesátých let také začal hodně intenzivně koncertovat. Začal v Kanadě, pokračoval USA, Austrálii, a pak pokračoval dále přes Evropu, Británii, a Irsko. Kromě spolupráce s Copolou bylo dalším důležitým momentem, přispívajícím k umírnění jeho životního stylu, setkání s Kathleen Brennanovou. Zamilovali se do sebe a začali žít spolu, i když údajně velmi neortodoxním způsobem. V roce 1980 se s ní také oženil a žijí spolu dodnes. A nejenže začal skládat písničky i pro ni, jako například Johnsburg, Illinois (její rodné město), ale jeho žena se stala také velkým spolupracovníkem při tvorbě jeho hudby.

V tomtéž roce vychází další jeho sólovka Heartattack and Vine. O tři roky později, tj. v roce1983, vychází deska nazvaná Swordfishtrombones. A v roce 1985 se na světě objevil další Waitsův hudební počin, deska s názvem Rain Dogs, po kterém následovalo další velké turné hlavně po Americe a Kanadě.

I při hudbě se ale stále věnoval herectví, následující roky po spolupráci s režisérem.Coppolou na filmu One From Heart dostává několik malých a nenápadných filmových rolí v dalších Coppolových filmech The Outsiders, Rumble Fish a Cotton Club. Po těchto menších rolích dostává v roce 1986 příležitost zahrát si jednu z hlavních postav. Zacka ve filmu režséra Jima Jarmusche Down by Law.

Rok na to následuje spolupráce s Chicagskou divadelní společností Steppenwolf Theatre Company, které společně ze svou manželkou napsal muzikál Franks wild years, v němž si navíc zahrál titulní roli. A z něhož vydává svou další stejnojmennou sólovku. V roce 1997 vyjíždí opět na jedno ze svých dalších velkých turné nazvané Big Time z něhož rok poté vyšla jeho první live deska se stejnojmenným názvem. Tohle turné také posloužilo i Waitsovému kamarádovi režiséru Jimu Jarmuschovi, který z něj natočil velmi neklasický a originální koncertní dokument též nazvaný Big Time.

V průběhu let se objevil ještě v několika filmech. Z těch nejznámějších například v Coppolově filmu Drácula, ve filmu Terryho Gilliama The Fisher King, ve sci-fi Wima Wenderse Until the End of the World, v Short Cuts Roberta Altmana, a také v Jarmuschovych filmech Mystery Train a Coffee and Cigarettes . Jeho hudební kariéra ale pokračovala ruku v ruce s jeho účastmi na různých filmových projektech. V roce 1990 napsal všechny písně ke kovbojské opeře The Black Rider. V roce 1992 se podepsal pod hudbu k filmu Night on Earth režírovaném Jimem Jarmuschem. A ještě téhož roku vydal své další sólové album Bone Machine.

Poté následuje menší pauza v nahrávání. Jeho dalším albem je až v roce 1999 nahrávka nazvaná Mule Variations. V roce 2002 vychází dokonce dvě jeho velmi úspěšná alba Alice a Blood Money. Jeho doposud posledním sólovým projektem je CD Real Gone z roku 2004. Jako herce jsme ho ještě mohli patřit v roce 2005 ve filmu režírovaném Robertem Benignim The Tiger and the Snow a Domino. Zatím jeho posledním hereckým počinem, je role ve filmu Gorana Dukiče Wristcutters: A Love Story.

Jako hudebník je znám pro svoje precizní texty obsahující jedinečné příběhy a pro svou neopakovatelnou až bizarní oblibu v kombinacích různých typů zvuků a nástrojů. Jeho osobitý styl nikdy nevzbuzoval davové šílenství, mezi hudebníky je však velmi uznávanou osobností.