Václav Vorlíček se narodil v Praze. V letech 1951 až 1956 vystudoval režii na pražské FAMU, studia ukončil krátkým hraným filmem Direktiva. Jako asistent režie nastoupil do filmového studia Barrandov a záhy se vypracoval na místo pomocného režiséra. Na začátku 60. let zahájil samostatnou režijní práci. Jeho debutem se stala dětská detektivka Případ Dubínek, jejíž příběh se odvíjel kolem pátrání po ztraceném kufru s loutkami pionýrského souboru. První Vorlíčkovy filmy patřily z hlediska námětu, kvalit scénáře i zpracování k dobovému průměru, nicméně naznačily režisérův talent a potenciál.

U diváků poprvé zabodoval parodií na komiksové seriály Kdo chce zabít Jessii? Jak herecké obsazení v čele s krásnou Olgou Schöberovou a komediálně zdatným Jiřím Sovákem, tak i kreslená složka talentovaného výtvarníka Káji Saudka spolu s nápaditou režií dohromady vytvořily předpoklady pro nebývalý komerční úspěch. Snímek získal na Mezinárodním festivalu vědecko-fantastických filmů v Terstu v roce 1966 hlavní cenu a podobně zabodoval i na filmovém festivalu v Locarnu. Režisér našel svou parketu v tvorbě dobrodružných a utopicky laděných filmů v komediálním žánru. Potvrdil to parodií na špionážní snímky bondovského typu Konec agenta W4c prostřednictvím psa pana Foustky, jejíž příběh zasadil do "malého" českého prostředí a chytře proti sobě postavil dva výrazně odlišné herecké typy - Jana Kačera a Jiřího Sováka.

Vorlíček vytvořil úspěšný tvůrčí tandem se scénáristou Milošem Macourkem. Plodem jejich spolupráce se stala i crazy komedie Pane, vy jste vdova!, která opět zaznamenala mimořádný divácký úspěch doma i v zahraničí a představitelce hlavní role, Ivě Janžurové, přinesla ocenění nejlepší herečky festivalu v Terstu. Na tomtéž festivalu uspěla později i pohádková komedie Dívka na koštěti, v níž hlavní roli ztvárnila populární zpěvačka Petra Černocká.

V 70. letech patřil Vorlíček k nejvytíženějším československým režisérům, což v letech normalizace znamenalo převzít zodpovědnost i za výrobu společensky "angažovaných" snímků. Proto vznikla průměrná komedie Bouřlivé víno, na kterou později navázala pokračování Zralé víno a Mladé víno. Tématicky pojednávaly o životě na jihomoravské vesnici, hlavní postavu poctivého předsedy JZD vytvořil Vladimír Menšík. Vedle toho pokračoval Vorlíček v sérii zdařilých pohádkových komedií, kdy největší ohlas zaznamenaly Tři oříšky oro Popelku na motivy klasické pohádky Boženy Němcové. Následovala moderní pohádka pro všechny generace Jak utopit doktora Mráčka aneb Konec vodníků v Čechách. Další pohádkou byla adaptace Šípkové růženky podle adaptace Bohumily Zelenkové s názvem Jak se budí princezny. Hlavní roli nevytvořila profesionální herečka, ale 17-letá studentka pražského gymnázia Marie Horáková. Úspěšnou pohádkovou sérii 70. let ukončil film Princ a Večernice na motivy klasické pohádky o Měsíčníku, Slunečníku a Větrníku. Jeho scénář napsal význačný scénárista Jiří Brdečka. Na utopickou linii své tvorby navázal Vorlíček crazy komedií Což takhle dát si špenát podle námětu svého dvorního scénáristy Miloše Macourka.

Důležitou složkou Vorlíčkovy tvůrčí aktivity byly i televizní projekty od režie přejatých divadelních představení, jako byla Morálka paní Dulské v provedení Národního divadla, po původní televizní inscenace, jako byl např. Vychovatel nebo Přikázaný směr jízdy. Vrcholem Vorlíčkovy televizní tvorby se ale stal slavný 13-dílný pohádkový seriál Arabela natočený v roce 1980 v koprodukci s Westdeutcher Rundfunk. Na tento úspěch navázal ještě dvěma úspěšnými televizními seriály 80. let: Létající Čestmír a Křeček v noční košili.

V 90. letech se Václav Vorlíček umělecky vyčerpal, jeho tvorba ztratila originalitu a začala sázet na jistoty běžné komerce. Nadále hodně točil, jelikož měl renomé úspěšného tvůrce. Jeho práce lze ale v nejlepším případě označit za průměrné. Zklamáním bylo již pokračování Arabely pod názvem Arabela se vrací a podobně dopadly i další pohádkové projekty natáčené v koprodukci s německým partnerem, jako byl Kouzelný měšec, Pták Ohnivák a Jezerní královna. V čínské koprodukci natočil komediální pohádku Mach, Šebestová a kouzelné sluchátko, která se u diváků dočkala velmi vlažného přijetí. Pokračování se dostalo i na Dívku na koštěti pod názvem Saxana - Veletrh Strašidel, který byl pokračováním úspěšného snímku. I přes tvůrčí útlum v pozdním období své práce patří nadále k nejuznávanějším českým režisérům. Natočil 25 celovečerních filmů, z nichž mnohé patří do zlatého fondu české kinematografie a získaly desítky ocenění na filmových festivalech doma i v zahraničí. Jeho filmy se staly neodmyslitelnou součástí vánočních svátků nejen u nás, ale i v řadě dalších zemí, a patří k nejsledovanějším televizním pořadům.