Jan Hartl se narodil 12. září 1952 v Praze. Již od dětství navštěvoval dramatický kroužek Lidové školy umění, vedený J. Stránskou, u které se školil i během studií na malostrnaském gymnáziu v Hellichově ulici, kde hrál ve školních inscenacích, recitoval a hostoval v Krejčově Divadle za branou (Lorenzacio, Zelený papoušek). Po absolvování herectví na DAMU (1975) zakotvil až do roku 1988 v Realistickém divadle Zdeňka Nejedlého. Na této scéně se vyhranil jeho osobitý herecký projev ve vážných dramatických typech i v komediálních postavách mladých mužů (Strakonický dudák, Racek, Zločin a trest, Sluha dvou pánů a další). V sezoně 1989-90 byl členem Divadla na Vinohradech (Mistr a Markétka), odkud přešel roku 1990 do Krejčova nově zformovaného Divadla za branou II, kde setrval až do roku 1995, kdy tato scéna zanikla. Od roku 1997 působí v činohře Národního divadla (Faust, Noc potom, Doktor Fischer ze Ženevy). Často účinkuje v literárních pořadech pražských komorních scén Viola a Lyra Pragensis a interpretačně se uplatňuje také v rozhlase.

Ve filmu debutoval němou epizodkou nového zaměstnance autoservisu při přijímacím školení v komedii Jáchyme, hoď ho do stroje! (1974). Nejčastěji střídá postavy nesměle milovnické, rozverně tragické i pošetile komické. Jeho vysoká štíhlá figura, romantický vzhled, umocněn pohledem plachých, upřímných očí, přispěly zřejmě k tomu, že před kamerou zůstal nadlouho typově připoután k rolím mladých, hloubavých, neprůbojných a poněkud podivínských intelektuálů, rotomilých nešiků a zrpavidla osamělých hrdinů.

Poprvé se ve větší úloze představil v komedii Holky z porcelánu (1974), kde si zahrál zakřiknutého instalatéra Tomáše. S J. Dvořákem vytvořil titulní dvojici venkovských dělníků v Borkově tragikomedii Lvi salónů (1978). Dobře si porozuměl také s postavou neúspěšného studenta žurnalistiky a zároveň rockového zpěváka Honzy, jenž díky náhodnému setkání objeví svět slovácké lidové hudby a obyčejů, v Jirešově baladicky laděném filmu Opera ve vinici (1981). Často hrál učitele - Dívka s mušlí (1980), Modré z nebe (1983), Pětka s hvězdičkou (1985), vědecké pracovníky - Můj hříšný muž (1986), Dvojrole (1999) a umělecky zaměřené muže - Dobré světlo (1986), Stupně poražených (1988).

Oblibu u diváků mu však zajistily komediální role v komediích Tajemství hradu v karpatech (1981) a Anděl s ďáblem v těle (1983). Jeho smysl pro komickou nadsázku dokonale souzněl s poetikou Menzelových komedií, jak o tom svědčí úlohy záletného zootechnika Kašpara z Vesničky mé, střediskové (1985) a slabošského adovkáty Pustiny v přepisu Vančurova románu Konec starých časů (1989).

Ačkoli od počátku 90. let patří na filmovém plátně mezi vzácné hosty, jeho výkon vzbudil pozornost ať už v Olemrově tragikomedii ze zákulisí normalizační hudební agentury Ta naše písnička česká ii. (1990) či ve smutné komedii Zeno Dostála podle Olbrachtových povídek Golet v údolí (1995). Za herecký výkon v tomto filmu získal nominaci na Českého lva ve vedlejší roli. Zoufalého otce dřevěného monstra Karla Horáka si zahrál ve Švankmajerově komediálním hororu Otesánek (2000).

Známý je také z televizní obrazovky, díky účinkování v seriálech (Muž na radnici, Plechová kavalérie, Co teď a co potom, O zvířatech a lidech, Přítelkyně z domu smutku, Život na zámku, Hotel herbich, Četnické humoresky), inscenacích (Soud pana havleny, Foukaliště, Milostivé léto) a pohádkách (Vltavská víla, Ať přiletí čáp, Královno!, Kalhoty od křejčího ze lhoty, Zvon lukáš).