Herec, moderátor a režisér Ladislav Rychman šel po maturitě na pražském gymnasiu studovat jazykovou školu. V letech 1944-5 byl vězněn v koncentračním táboře, kde Rychmanovi těsně před popravou zachránila život náhoda. Po osvobození šel L. Rychman studovat estetiku na filosofickou fakultu University Karlovy, ale již tehdy začal hrát a umělecky působit v Divadle Satiry, které spoluzakládal. Ladislav Rychman byl známým neúnavným hledačem nových a neotřelých forem filmové a televizní zábavy. Ladislav Rychman, který byl také glosátorem televizního dění pro noviny, zemřel ve věku nedožitých 85 let.

Film
Ladislav Rychman navždy zůstane v dějinách českého filmu zapsán jako tvůrce prvních filmových muzikálů. Jeho Starci na chmelu a Dáma na kolejích otevřely českému hudebnímu filmu nové obzory. Rychman přitom ale neměl vystudovanou FAMU. Filmovou akademii začal studoval po přestupu z University Karlovy, ale ani jednu vysokou školu nedokončil. S filmem přišel L. Rychman do styku už za své divadlení éry, kdy natáčel krátké satirické snímky Zrcadla. „Opravdu to byla má první režijní práce, ale když divadlo zavřeli, řekl jsem si, že půjdu dělat asistenta režie a šel jem na ředitelství filmu s tím, že mám rok školy a hučel jsem do nich tak dlouho, až mě vzali. Pln elánu a nadšení jsem nastoupil k Miroslavu Cikánovi na film O ševci Matoušovi, ale chuť mě velmi rychle přešla. Místo filmování jsem chodil pro guláš a párky, tak jsem požádal Bořivoje Zemana, aby mě vzal k sobě. Stalo se a já se u něj naučil nejvíc z filmařského řemesla,“ vzpomínal Rychman na své začátky pro dávno zaniklý časopis Kino revue a ve vzpomínkách porkačoval: „První krátký samostatný film, který jsem udělal byl průšvih a komise mi řekla, tohle ne! A já za trest musel jít točit filmy z pracovního prostředí. Tak vznikly snímky Umělé osvětlování pracovišť; Loupací radlička i jiné, ale já to bral s humorem.“ K hranému filmu jako samostatný režisér se Rychman vrátil detektivkou Případ ještě nekončí, která se stala jeho oficiálním celovečerním debutem. O natočení další detektivky připravila Rychmana nemoc a film Černá sobota nakonec natočil Miroslav Hubáček. Po několika dál natočených filmech se Rychman vrátil k muzikálu. Kromě již zmiňovaných Starců a Dámy pod jeho taktovkou vznikla moderní parafráze na Strakonického dudáka realizovaná pod názvem Hvězda padá vzhůru s K. Gottem v hlavní roli; a oblíbená komedie s písněmi Jen ho nechte, ať se bojí. Politické zakázky se Rychmanovi nevyhnuly, čehož je dokladem film Píseň o stromu a růži, v kterém lyricky zaznamenal příběh lásky, přátelství a pracovního hrdinství při budování pražského metra. Z Rychmanovy filmové tvorby za připomenutí určitě stojí také mezi lidmi známá komedie-skorobajka Zlatá slepice. Na filmovém plátně nám zůstane zachován také Rychmanův obličej, neboť v ojedinělých případech pracoval také jako herec u velmi malých nebo epizodních rolí.

Televize
Rychman patřil k tvůrcům, kteří s televizí spolupracovali od jejího prvopočátku a obdobně jako u filmu, tak i v televizní tvorbě bude jméno Ladislava Rychmana dodnes spojeno s jeho láskou k hudbě. Rychman se totiž stal otcem filmových písní, předchůdců dnešních videoklipů. „Protože mé první filmy nebyly moje přesná parketa, šel jsem do televize dělat filmové písničky. Ta úplně první byla dodnes známá a pouštěná Dáme si do bytu,“ připomínal s oblibou Rychman, který se do dějin české televizní tvorby zapsal také jako režisér první televizní grotesky (Melouch), prvního televizního záznamu divadelního představení pantomimy (Pražské jaro na refýži) a jako ten, kdo významně přispěl k prestiži České televize na nadnárodním poli. Byl to právě Rychman, kdo si jako první český tvůrce z mezinárodního televizního festivalu přivezl jednu z hlavních cen. Bronzovou růži z Montreux získal za revue Tisíc pohledů za kulisy. V televizi nebyl Rychman jenom režisérem, ale také moderátorem. V 9o. letech byl na obrazovce vídán jako zasvěcený průvodce úspěšného střihového cyklu Trocha šafránu z televizního archivu.