Frank Beyer, režisér který natáčel převážně pro východoněmeckou DEFA, a který se nikdy netajil kritickými názory na politiku SED. Býval často zakazován, na druhé straně byl nositelem Státní ceny NDR. Beyer se řadí k nejvýznačnějším německým režisérům. Natočil 36 filmů, tři z nich - Jakub lhář, Nahý mezi vlky a Spur der Steine se staly klasikami německé kinematografie.

Narodil se do dělnické rodiny. Oba rodiče byli prodavači. Vyrůstal společně s bratrem - hercem Hermannem Beyerem. Po studiích divadelních umění nastoupil roku 1951 jako dramaturg do divadla v Glauchau/Crimmitschau. Odtud odešel do Prahy na FAMU, zároveň pracoval jako asistent režiséra Kurta Maetziga. Debutoval roku 1954 krátkometrážním Wetterfrösche. Roku 1957 začala jeho spolupráce s DEFA celovečerním Zwei Mütter.

Bayerna přitahovaly filmy s válečnou tématikou. Pět nábojnic s období španělské občanské války. Nahý mezi vlky, odehrávající se na jaře 1945 v Buchenwaldu. Česko-německá koprodukce Jakub lhář, opět z prostředí koncentračního tábora. Das Letzte U-Boot, líčící plnění posledního rozkazu na ponorce U 234. Rottenknechte, odehrávájící se v květnu 1945 v Kriegsmarine. Der Aufenthal, o nevinném německém vojákovi, souzeném v polském zajateckém táboře za vraždu, či Královské děti. Roku 1963 exceloval komedií Karbid und Sauerampfer, tentokrát z poválečných Drážďan. Roku 1966 se poprvé utkal s cenzurou NDR. Po premiéře Spur der Steine zobrazující problémy na stavbě socialismu, byl film stažen z kina z odůvodněním na jeho antisocialistické tendence. Jeho smlouva s DEFOU byla zrušena a Bayern odchází do drážďanského Státního divadla.

Od roku 1969 pracoval v televizi a roku 1974 se vrátil do DEFY filmem Jakub lhář, za který společně ze scénáristou Beckerem obdrželi Národní cenu NDR, 2. třídy. V roce 1999 natočili Američané remake s Robinem Williamsem a Beyerna jako čestného hosta pozvali na premiéru. Na tiskové konferenci v newyorském Muzeu moderního umění na otázku, jak oba filmy srovnává, odpověděl: „Můj film je starý film z východního Německa, druhý film je nový film z Hollywoodu." Další odpovědí pobavil novináře . Na dotaz, jaké jsou rozdíly mezi prací v socialismu a nyní, odpověděl: „Dřív jsme měli cenzuru, teď do všeho zasahují sponzoři."

Roku 1976 se znovu vynořily problémy mezi Bayernem a SED (komunistická strana NDR). Bayern podepsal petici na obranu Wolfa Biermannse. Rok poté natočil Das Versteck. Příběh manželského páru, do jejichž života zasáhne jeden z bývalých partnerů. Film opět skončil v trezoru. Představitel hlavní role, herec Manfred Krug, protestoval proti represím v kulturní obci a nakonec se sám stal jejich obětí. Východoněmecké úřady mu vnutily výjezdní povolení a vyhostily jej na západ.

V roce 1980 byl Bayern ze SED vyloučen a na DEFU byl vyvinut tlak s cílem omezit jeho režisérské uplatnění. DEFA stejnou chybu neopakovala a roku 1983 vzniká podle románu Hermanna Kanta Der Aufenthal, proti jehož uvedení na Berlinale protestovali poláci. Po společenských změnách v roce 1989, natočil Nikolaikirche, líčící události v Lipsku, které vedly k rozšíření protestů a pádu východoněmeckého režimu. Roku 1991 obdržel Zlatý filmový pás za celoživotní dílo. V letech 1996 až 1998 pracoval pro WDR na televizním projektu Jahrestage, podle stejnojmenného románového cyklu Uwe Johnsona. Zde došlo na jeho slova o tom, že do všeho zasahují sponzoři. Po názorové roztržce produkční firma Eikon čtyři týdny před zahájením natáčení rozpustila výrobní štáb s odůvodněním na rozdílný pohled na spolupráci, zatímco WDR hovořila o dobrovolném Bayernově odchodu. Abgehauen z roku 1998 byl jeho poslední film.

Frank Beyer byl v letech 1956 až 1965 ženatý s maskérkou Lydií Albrechtovou. Z tohoto vztahu pochází dcera Elke. Roku 1969 si vzal herečku Renatu Blumovou, s kterou měl syna Alexandra. Třetí sňatek z televizní hlasatelkou Monikou Unferferthovou je z roku 1985. Toto manželství byla taktéž rozvedeno. Nakonec poznal básnířku Karin Kiwusovou, se kterou žil do své smrti 1. října 2006.