Ellen Kuras (narozená 10. července 1959) je americká kameramanka, jejíž práce zahrnuje hrané i dokumentární filmy, hudební videa a reklamy jak ve studiovém, tak nezávislém prostředí. Patří mezi několik málo žen, které jsou členkami Americké společnosti kameramanů (American Society of Cinematographers), a je průkopnicí v oboru, nejvíce známou svou prací na filmu Věčný svit neposkvrněné mysli (2004).

Spolupracovala s režiséry jako Michel Gondry, Spike Lee, Sam Mendes, Jim Jarmusch, Rebecca Miller, Martin Scorsese a dalšími. Je trojnásobnou držitelkou Ceny za vynikající kameru v dramatickém filmu na Sundance Film Festivalu za filmy Personal Velocity: Three Portraits, Angela a Swoon, což byl její první hraný film poté, co začínala s politickými dokumenty.

V roce 2008 představila svůj režijní debut The Betrayal (Nerakhoon), který spolurežírovala, spolunapsala, spoluprodukovala a sama natočila. Film byl v roce 2009 nominován na Oscara za nejlepší celovečerní dokument. V roce 2010 za něj získala cenu Emmy v kategorii Výjimečný přínos v non-fikční tvorbě.

Mládí a vzdělání

Kuras vyrůstala ve městě Cedar Grove v New Jersey. V dětství prodělala horečku, která jí zanechala téměř hluchotu – na jedno ucho zcela, na druhé měla asi 20% sluchu.

Navštěvovala Cedar Grove High School, kde byla prezidentkou školní sekce Národní honorární společnosti. Poté vystudovala antropologii a sémiotiku na Brown University, následně studovala fotografii na Rhode Island School of Design (RISD) a 8mm film v New Yorku, s cílem stát se dokumentaristkou. Na počátku 80. let plánovala studovat na stipendium Fulbright na filmové škole v Polsku, ale kvůli zavedení stanného práva se tam nemohla vydat. Po otci má polský původ, příjmení rodiny původně znělo Kuraś.

Kariéra

Kariéru ve filmu začala v roce 1987, kdy natáčela film Samsara: Death and Rebirth in Cambodia od Ellen Bruno – první americký film natočený v Kambodži po válce ve Vietnamu. Za tuto práci získala v roce 1990 ocenění Eastman Kodak Best Cinematography Focus Award. Film byl oceněn na Student Academy Awards i Sundance Film Festivalu, kde získal zvláštní uznání poroty.

Ve stejném roce ji producentka Christine Vachon požádala, aby natočila svůj první hraný film – Swoon režiséra Toma Kalina. Za tento film získala v roce 1992 ocenění Sundance za kameru. Tím odstartovala spolupráci s produkční společností Killer Films, pro kterou natočila i filmy jako Postcards From America a I Shot Andy Warhol.

Kromě politických dokumentů pracovala na různorodých projektech – od velkofilmů jako Blow a Analyze That, přes nezávislé snímky (Angela, Věčný svit neposkvrněné mysli), dokumenty (Unzipped, 4 Little Girls), koncertní filmy (Lou Reed's Berlin, Shine a Light), televizní filmy (If These Walls Could Talk), až po reklamy a hudební videa například pro Björk nebo The White Stripes.

V roce 1999 byla jako pátá žena pozvána do Americké společnosti kameramanů, která tehdy měla více než 400 mužských členů.

Během své kariéry získala řadu ocenění, včetně Women in Film Kodak Vision Award (1999), a v roce 2006 byla oceněna cenou Gotham Award za celoživotní dílo. V roce 2003 se stala první filmovou techničkou, která obdržela cenu Muse Award od organizace NY Women in Film and TV, tradičně udělovanou herečkám. V roce 2009 byla čestným hostem na Santa Fe Film Festivalu za přínos v oblasti kamery.

Festivaly a přednášky

Působila jako porotkyně na několika filmových festivalech – v roce 1997 na Sundance, v roce 2013 na 63. Berlínském mezinárodním filmovém festivalu, v roce 2015 na Bělehradském filmovém festivalu a na Camerimage. Přednášela také na filmových školách a festivalech, například na SVA, NYU, BU, University of Texas v Austinu, v Walker Art Center, na Hamptons International Film Festival, Berlinale, Camerimage a Woodstock Film Festival.