Tento francouzský herec, narozený 4. března 1955 v Saumuru, jehož charakteristickými rysy je pomačkaná tvář a štěněcí výraz očí, je především znám díky své spolupráci s režisérem Jeanem-Pierrem Jeunetem. Účinkoval také v divadlech Salamandre a Théâtre de la Ville v Paříži. V roce 2004 obdržel Molièrovu cenu za nejlepšího herce.

Na počátku osmdesátých let navštěvoval kurzy divadelního herectví u profesora Laurence Constanta a poté se začal objevovat i na filmovém plátně. Několik rolí vytvořil v postmodernistických filmech režiséra Jeana-Jacquese Beineixe – Diva (1981), Měsíc v kanálu (1983) nebo Betty Blue (1986). První dva jsou adaptacemi literárních děl a nesou se v temném kriminálním duchu. S Jeunetem a potažmo také Marcem Carou spolupracoval například na Delikatesách (1991), kde si zahrál rovnou hlavní roli – hráče na pilu a bývalého klauna, který se v postkatastrofické vizi budoucnosti stane domovníkem domu plného svérázných obyvatel. V městě ztracených dětí (1995) zase představoval šíleného vynálezce a několik jeho různě deformovaných klonů. Za povšimnutí stojí i minirole obsedantně-neurotického návštěvníka kavárny v Amélii z Montmartru (2001) nebo mechanik z Vetřelce: Vzkříšení (1997). Na třech projektech spolupracoval také s britským hororovým mágem Johannesem Robertsem, jako například na hororovém seriálu When Evil Calls (2006), kde se „hlavním hrdinou“ stává SMS zpráva, jež studentům střední školy plní jejich nejtajnější touhy. Tam se po jeho boku objevil britský komik Chris Barrie, navěky vzpomínaný a zbožňovaný za roli Arnolda Jidáše Rimmera v kultovním Červeném trpaslíku.

Ačkoliv z biologického hlediska by se o Dominiku Pinonovi dalo říci, že už má svoje nejproduktivnější léta za sebou, herečtí fanoušci se o něj zatím obávat nemusí. Dokud bude při síle (a dokud bude Jeunet točit další filmy), jistě se od něj dočkáme mnoha dalších zajímavých a vyšinutých rolí i roliček.