Vyrůstal ve Schwerinu a od konce 70. let natáčel vlastní amatérské filmy. Po maturitě v roce 1982 pracoval jako zvukař v divadle ve Schwerinu a absolvoval stáž ve studiu DEFA pro hrané filmy, kde také pracoval jako asistent režie u svého pozdějšího mentora Güntera Reische. Dresen studoval v letech 1986 až 1991 režii na Vysoké škole pro film a televizi „Konrad Wolf“ v Postupimi-Babelsbergu. Od roku 1992 pracuje jako nezávislý autor a režisér.

Za své filmy získal řadu ocenění. Jeho celovečerní debut „Tiché země“ (1992) mu přinesl Hessenskou filmovou cenu a cenu kritiků. S jeho filmem „Nočňátka“ zažil Dresen průlom na Berlinale 1999; film byl oceněn mimo jiné Německou filmovou cenou (2. místo) a cenou kritiků.

O dva roky později se „Láska na grilu“ stala velkým úspěchem, za který získal mimo jiné Stříbrného medvěda na Berlinale, Německou filmovou cenu a cenu za režii na festivalech v Gentu a Chicagu. Filmová adaptace románu „Willenbrock“ získala v roce 2005 Mezinárodní cenu za literární film.

Svého dosud největšího diváckého úspěchu dosáhl Dresen v roce 2006 s filmem „Léto v Berlíně“. Film byl oceněn mimo jiné Cenou Ernsta Lubitsche a Bavorskou filmovou cenou za nejlepší režii. Dresen také natáčí dokumentární filmy („Pan Wichmann z CDU“, 2003) a pracuje i v divadle, mimo jiné v Schauspiel Leipzig a v Deutsches Theater v Berlíně („Kazimír a Karolína“ od Ödöna von Horvátha, 2006). V únoru 2006 měl v Theater Basel premiéru jeho první operní režijní debut „Donem Giovanni“ od W. A. Mozzarta.

Se svým filmem „Mrak 9“ (2008) o lásce vdané 69-leté ženy a dramatických následcích získal Dresen velkou pozornost díky svému otevřenému přístupu k tabuizovanému tématu „sexualita ve stáří“. Film získal vedle mnoha dalších ocenění cenu „Coup de Coeur“ v Cannes a Německou filmovou cenu 2009 v kategoriích Nejlepší režie, Nejlepší ženský herecký výkon (Ursula Werner) a Nejlepší hraný film (3. místo).

V dalším filmu „Whisky s vodkou“ s Henrym Hübchenem v roli stárnoucí herecké hvězdy osvětlil Dresen komediálním způsobem filmový obor a jeho zvláštnosti a marnivosti. Ještě před uvedením do kin v září 2009 byl film oceněn cenou za nejlepší režii na Filmovém festivalu v Karlových Varech.

Na Filmovém festivalu v Cannes 2011 představil Dresen v sekci „Un Certain Regard“ své drama „Konečná uprostřed cesty“, ve kterém zkoumá, jak se diagnóza neoperovatelného mozkového nádoru projeví na muži a jeho rodině. Film byl nadšeně přijat publikem i kritikou a získal hlavní cenu této sekce. Následovalo mnoho dalších cen, včetně tří Bavorských filmových cen, a velký úspěch v kinech. „Konečná uprostřed cesty“ získala sedm nominací na Německou filmovou cenu 2012 a vyhrála v kategorii „Nejlepší režie“.

Ve stejném roce měl v sekci Panorama Berlinale premiéru dokument „Pan Wichmann ze třetí řady“, pokračování dokumentárního filmu „Pan Wichmann z CDU“ z roku 2003. Stejně jako první film získal i tento dokument z oblasti politiky velmi pozitivní recenze; film byl uveden do kin v létě 2012. V roce 2013 Dresen natočil pro TV dokumentární seriál „16 x Německo - Lidé - Místa - Příběhy“ 15 minutovou epizodu „Braniborsko“.

Se svým dalším celovečerním filmem byl Andreas Dresen v roce 2015, 13 let po „Láska na grilu“, znovu pozván do soutěže Berlinale: „Když jsme snili“ se odehrává krátce po německém znovusjednocení a vypráví o pěti přátelích z Lipska, kteří se ve víru nového začátku vymknou z kontroly a současně doufají ve splnění svých velkých budoucích plánů.

Poté Dresen natočil první film pro děti a mládež své kariéry: „Legenda o Timmovi neboli o chlapci, který prodal svůj smích“ (2017), podle románu Jamese Krüsse z roku 1962 a televizního seriálu „Timm Thaler“ z roku 1979. Dresenova adaptace byla mimo jiné nominována na Německou filmovou cenu v kategorii „Nejlepší dětský film“.

Svým dalším filmem se Dresen opět vrátil ke kapitole německé historie: Filmová biografie „Gundermann“ (premiéra v srpnu 2018) s Alexanderem Scheerem v hlavní roli vypráví životní příběh polemického dělníka a písničkáře Gerharda Gundermanna, který v roce 1998 zemřel ve věku pouhých 43 let. Film se stal kasovním trhákem a získal mnoho ocenění.

Také film „Rabiye Kurnazová vs. George W. Bush“ o boji matky Murata Kunaze, který byl šest let vězněn v Guantanamu, byl velmi dobře přijat mezi kritiky i samotné diváky: Po premiéře v Berlinale 2022 získaly hlavní herečka Meltem Kaptan a scenáristka Laila Stieler Stříbrné medvědy; následovalo deset nominací na Německou filmovou cenu 2022, včetně nominace na nejlepší film a nejlepší režii.

Jeho dalším projektem byl film „S láskou, vaše Hilde“, opět se scénářem od Laily Stieler, který vypráví příběh odbojářky proti nacismu Hilde Coppi (Liv Lisa Fries).

Andreas Dresen je členem Akademie umění Berlín-Braniborsko, Evropské filmové akademie a zakládajícím členem Německé filmové akademie. Žije v Postupimi.