Narodila se do rodiny vědců. V 15 ti letech založila alternativní kapelu Budoár staré dámy, ve které působí dodnes. S médiem videa se setkala poprvé při natáčení klipů k vlastním prvním skladbám. Při studiích na Fakultě Výtvarných umění a Přírodovědecké fakulty v Brně absolvovala stáž na pražské FAMU a islandské Akademii umění. Tam začala se svojí krátkou experimentální videopoezií (filmy Iceland! On the Road, nebo Můžeš tady bydlet, ale nedělej pavučiny). Na praxi v ateliéru VIZAGE, společně s Tomášem Doležalem, vyprodukovala řadu galerijních, environmentálních a hudebních spotů, a mj. krátkometrážní dokument Czechin' London (2011).

Jako doktorandka organizovala video-experimentální dílny KLAP´, na kterých zkoumala možnosti tvůrčího využití audiovizuální dovedností ve školách. Vždy ji zajímalo zprostředkování vědy a mezioborovost. Po animacích pro Speciální teorii relativity se s Jonášem Svobodou a Filipem Matějovským vrhli na sérii pokusů a didakticko-nudistický film Den bez textilu. Dodnes s velkou chutí učí na Katedře výtvarné výchovy Pedagogické fakulty Masarykovy Univerzity v Brně. Tam také, při příležitosti 100 let od založení Masarykovy Univerzity, natočila s animátorem Michalem Maruškou krátký rýmovaný film o TGM Haló, 100 let není málo!.

V současnosti žije na vesnici v Dolní Cerekvi, kde spolu s manželem Petrem Kovářem a přáteli založili kulturní spolek Roztoč kolektiv. Se spolkem pořádají každoročně festival s nadhledem Z kopce a obnovili tradici ochotnického divadla. Od roku 2014 se aktivně angažuje ve snahách směřujících k hledání alternativ k výstavbě hlubinného úložiště vyhořelého jaderného paliva a v environmentálních otázkách. Ve spolupráci s otcem Jiřím Svobodou a producentem Janem Bodnárem dokončila čtyřletou práci na svém prvním autorském celovečerním dokumentu Jiříkovo vidění (2023).