Režisér, scenárista a také herec Ivo Novák se narodil 4. září 1918 v Moravských Budějovicích do rodiny advokáta. Odmaturoval roku 1938 na reálném gymnáziu v Moravských Budějovicích, ale nechal se unést filmem a v letech 1938 – 1945 prošel filmovými společnostmi Nationalfilm, Bromfilm, Reiterfilm a Sunfilm jako asistent režie a vedoucí produkce. Jako režijní asistent se podílel např. na snímcích Ulice zpívá (1939), Život je krásný (1940), Těžký život dobrodruha (1941), Přednosta stanice (1941), Host do domu (1942), Žíznivé mládí (1943), Paklíč (1944), Kluci na řece (1944) či nedokončená Bludná pouť (1945).

Po roce 1945 se dal do služeb zestátněného filmu a ve Filmovém studiu Barrandov byl opět asistentem režie u režisérů Martina Friče (Zocelení), Václava Kubáska (V horách duní) a Jiřího Slavíčka (Dvaasedmdesátka) a pomocným režisérem u Jiřího Weisse (Můj přítel Fabián), Václava Wassermana (Plavecký mariáš) a opět Václava Kubáska (Portáši – zde si zároveň zahrál malou roličku mladého fojta). Zároveň byl spolupracovníkem režiséra Martina Friče na jeho dokumentech o 1. Spartakiádě v roce 1955 (Mistři zimních sportů, Mladé dny a Spartakiáda) a k 60. výročí československé kinematografie připravil tři středometrážní střihové dokumenty Cestou k divákům (1958), Když oživly fotografie (1958) a Když film promluvil (1958).

Za spolupráce s Václavem Wassermanem se dostal v roce 1954 poprvé k filmové režii – u komedie Nejlepší člověk s Vlastou Burianem v titulní úloze. Zatímco pro Ivo Nováka, který si k tomuto filmu napsal i scénář (scénáře si psal i k dalším snímkům, př. Na laně, Bubny, Poklad byzantského kupce, Maratón, Poslední ples na Rožnovské plovárně, Fešák Hubert atd.), to byla první režijní zkušenost, pro Václava Wassermana to byla úplně poslední. O tři roky později již jako samostatný režisér natočil veseloherní příběh ze současného života Štěňata (1957).

Už tento film byl znamením další filmové práce Ivo Nováka. Velmi rád se zaobíral problémy mladých lidí a filmy ze současnosti (v 70. letech často s politických nádechem). Takové byly jeho komedie ze současnosti Hlavní výhra (1958) a jak mládež přivede k rozumu členy družstva v Žalobnících (1960), drama Zelené obzory (1962), psychologické drama s Ladislavem Jánským Na laně (1963), triptych o moderní hudbě Bubny (1964), veselohra z vojny Půlnoční kolona (1972), drama z pohraničí 50. let Na konci světa (1975), příběh ze „studentského života" Šestapadesát neomluvených hodin (1977), drama o frajírkově zmoudření Muž s orlem a slepicí (1978), sportovní Postavení mimo hru (1979) a vůbec jeho poslední film, psychologické drama Operace mé dcery (1986). Tyto Novákovy filmy o mladé generaci jsou však již zapomenuté.

Z Novákovy filmografie vysoko vyčnívá režie povídky Smrt na jehle z kriminálního triptychu Zločin v dívčí škole (1965), detektivka se známým kapitánem Exnerem (Jiří Vala) Poklad byzantského kupce (1966), válečná dramata z dob květnového povstání Maratón (1968) a hluboké okupace Poslední ples na Rožnovské plovárně (1974), prázdninová komedie Léto s kovbojem (1976) o sblížení mladé doktorky Doubravky (Daniela Kolářová) a traktoristy Honzy (Jaromír Hanzlík) a retrospektivní komedie z rozhraní 20. a 30. let Fešák Hubert (1984) vyprávějící o podvodných a mazaných praktikách vykutáleného podvodníčka Huberta (Karel Heřmánek).

Ivo Novák rovněž režíroval pro televizi inscenace (tř. Hlavní přelíčení; Konec jedné služební jízdy; A máte nás, Holky, V hrsti; Příliš krásná dívka; Miluji tě! či Dědeček je lepší než pes), z nichž divácky dodnes nejoblíbenější je erotická hříčka Kam slunce nechodí (1971). O osudech železničářské rodiny natočil Novák v roce 1982 komediální seriál Dynastie Nováků. Získal Vyznamenání za vynikající práci (1968) a za režii filmu Maratón Cenu Víta Nejedlého (1968) za film roku 1968. Režisér Ivo Novák zemřel již poněkud zapomenut 15. února 2004 v Praze ve věku vysokých nedožitých osmdesáti šesti let.