Robert Rodriguez studoval v roce 1991 na texaské univerzitě v Austinu, když napsal scénář ke svému prvnímu významnému snímku El Mariachi (1993). Kromě scénáře se Rodriguez ujal režie, střihu a hudby. Snímek získal cenu diváků pro nejlepší dramatický film na filmovém festivalu v Sundance a byl oceněn na festivalech v Berlíně, Mnichově, Edinburghu, Deauville a Yubari (Japonsko).

Přestože to byl pro 23-ti letech neuvěřitelný debut, Rodriguez byl i nadále sezónním režisérem. Narodil se jako třetí z deseti dětí v San Antoniu v Texasu. Během studií na univerzitě točil filmy ze svého rodinného prostředí - jeho tři nejmladší sourozenci si zahráli v Bedhead (1991). Rodriguez také vynikl jako karikaturista s Los Hooligans, komiksovém pásmu v Daily Texan, kde postavy nakreslil podle svých bratrů a sester.

V roce 1995 napsal, natočil a produkoval film Desperado, pokračování El Mariachi. Film představil americkým divákům Antonia Banderase, který si zde zahrál se Salmou Hayek. Ridriguez také napsal, zrežíroval a sestříhal snímek The Mishavers, jednu ze čtyř částí filmu Čtyři pokoje (Four Rooms, 1995). Při natáčení filmu Od soumraku do úsvitu (From Dusk Till Dawn, 1996) se spojil s Quentinem Tarantinem. Dalším jeho režisérským počinem byla Fakulta (The Faculty, 1998, hr. Josh Hartnett, Elijah Wood a Jordana Brewster).

V roce 2001 vytvořil rodinný dobrodružný film Spy Kids, kritiky oceňovaný a divácky úspěšný snímek. Pokračoval filmem Spy Kids 2: Ostrov ztracených snů (Spy Kids 2: The Island of Lost Dreams, 2002), který získal neobyčejné recenze a v loňském roce přidal Spy Kids 3-D: Game Over. Třetí část z trilogie El Mariachi, Kdysi dávno v Mexiku (Once Upon a Time in Mexico) napsal, natočil, sestříhal a zhudebnil v roce 2003. S dalších prací můžeme jmenovat např. film The Adventures of Sharkboy & Lavagirl in 3-D, ke kterému napsal scénář společně se svým sedmiletým synem Racerem Maxem.

V roce 2005 natočil podle komiksu Franka Millera film Sin City - město hříchu. Robert Rodriguez byl již dlouhou dobu obdivovatelem komiksů. Sin City je však pro něj něčím výjimečným. Je totiž naprosto odlišné a specifické. Pokaždé, když otevřel první stránku knihy, byl tímto městem okouzlen. Když se rozhodl Sin City zfilmovat, nechtěl dělat adaptaci… Chtěl přímo přenést obrazy ze stránek knih na filmové plátno. Byl si jistý, že za pomoci digitální technologie dokáže zachytit každý obraz Millerových knih - každou tlustou, černou linku, křehké siluety, nebezpečné postavy...