Narodil se 3. září 1992 v hlavním městě Japonska, v Tokiu. Jako jediný herec spadá pod agenturu Toys Factory (jinak se starají jen o kapely, zpěváky a zpěvačky). Umí pantomimu, eskamotérství a ping pong. Baví ho koukat na filmy a fotit.

Poprvé se objevil ve filmu Stacy, když mu bylo devět let. Od té doby hrál přehršel vedlejších postav, malých štěků v různožánrových filmech i seriálech, než v roce 2009 získal svou první hlavní roli ve filmu Pandora na hako (Pandořina skřínka). Vzhledem k tomu, že film Stacy je z roku 2001, trvalo mu celých osm let, než dostal možnost zahrát si hlavní postavu. Lze o něm tedy tvrdit, že se jí chopil již jako zkušený herec, ačkoliv to pro něj byla nová zkušenost. Na tom lze i demonstrovat, že ne všichni populární mladí herci začínají na frančíze Kamen Rider a nemusejí být výjimečně pohlední, aby se ke hraní dostali skrze modeling či „konkurzy na krasavce". I v Japonsku se může stát, že pokud se dostatečně dlouho snažíte a jste dobří, budete za to oceněni.

To nejzajímavější, v čem se do Pandořiny skřínky objevil, byly následující filmy a seriály: Ping pong (2002), Devilman (2004), Furefure šódžo (2008), Aibó (2002), Seito šokun! (2007) a Battery (2008). Šóta se objevil ve 13 filmech včetně Stacy a ve 23 seriálech od roku 2001-2009. Za svou dosavadní hereckou kariéru hrál i ve třech taigách: ve 13. díle Musašiho, v Rjóma den se objevil ve 2. - 6. epizodě jako Jamauči Tojonori (skutečná historická postava) a v Gó: himetači no sengoku jako Mori Nagataka (opět skutečná historická postava, chlapec, který v 16 letech zemřel v bitvě).

Roku 2010 opět dostal hlavní roli a to ve filmu Juriko no aroma, kterým potvrdil, že není a nebude typem pro středoškolské romantiky. Objevil se ještě ve třech dalších filmech (např. Tókjódžima) a v devíti seriálech (např. Yankee-kun to Mechane-čan nebo Džúnen saki mo kimi ni koišite). Na hlavní roli v seriálu si Šóta musel ještě pár let počkat.

Byl to právě rok 2011, který se stal pro něj přelomovým. Nejprve v lednu zazářil ve filmu v roli Mího Usocuki Mí-kun to kowareta Má-čan, kde si zahrál po boku Ómasy Ajy (Má-čan), a posléze s filmem Sono Šiona Himizu, kde hrál hlavní postavu Sumidy Júičiho, dostal v září na Benátský filmový festival. Zde za svůj výkon získal cenu Marcella Mastroianniho, která se uděluje začínajícím hercům a herečkám, a je srovnatelná s cenou Volpiho, která je udělována těm nejlepším hercům a herečkám. To byl pro Šótu neuvěřitelný úspěch. Aby se nezdálo, že moc nepracuje, stačil ještě natočit tři další filmy (v jednom si dokonce střihl hlavní roli – Koi no itaru jami) a objevit se ve třech seriálech (například v historickém seriálu Tempest se poprvé objevil v sedmém díle a setrval až do konce).

roku 2012 přišel film Himizu do japonských kin, a tak teprve nyní Japonci mohli vidět to, za co cítili národní hrdost – Japonec získal prestižní zahraniční cenu! Šóta ovšem neusnul na vavřínech, naopak vystupoval v osmi seriálech (např. Cumi to bacu) a stihl natočit deset filmů. Z toho byla většina vedlejší role, ať již větší či menší, ale také v jednom z nich hrál hlavní roli a to v Ikiterumono wa inainoka.

Rok 2013 nebyl o nic méně hektický než ten předchozí. Šótova oblíbenost velmi stoupla, stal se z něj jeden z nejvyhledávanějších herců. Poprvé dostal hlavní roli v seriálu a to hned ve dvou: nejprve v xxxHOLiC, kde si zahrál Watanukiho Kimihira, který vidí nadpřirozeno, ale není mu to moc příjemné. Zřejmě protože nadpřirozena neměl dost, zahrál si Jošioa Kamogawu v seriálu Minna! Esper dajo! – opět spolupracoval s režisérem Sono Šionem. Dále se objevil ještě ve dvou seriálech. Filmů ovšem stihl natočit více; rovnou jedenáct! Ve většině si spíše zahrál vedlejší postavu, ale v Bukimi na mono no hada ni sawaru (54 minut), Tadaima, Jacqueline (40 minut), Sennen no juraku a Eien no Zero (i když je sporné, zda hrál hlavní roli, film se, co se týče hlavních postav, dost tříštil) hrál tu hlavní. Z těch filmů, kde hrál vedlejší postavu, stojí za zmínku Nó otoko a Real.

Šóta je prostě hatarakimono (pracant), jak říkají s oblibou Japonci, ani v roce 2014 si neodpočinul. Objevil se sice jen ve dvou seriálech (např. MOZU) a ani v jednom jako hlavní postava, zato filmy mu snad nedaly spát. Přestože jich má na kontě devět, což je rozhodně méně než předchozí rok, nadřel se více, neboť už jen natáčení Kiseidžú (první část šla do kin 2014, druhá v dubnu 2015) dalo velmi zabrat. Šóta trávil mnoho hodit před zeleným plátnem a musel předstírat, že mluví s mimozemšťanem, který mu ovládl/snědl ruku (toho namluvil Abe Sadao). Dále se objevil v Tokyo Tribe (jedná se již o třetí spolupráci s režisérem Sonem Šionem), kde dokonce rapoval. Další hlavní role si střihl ve filmech Wood Job a Drive-in Gamo. Zajímavé filmy, ve kterých se objevil, byly Širajukihime sacudžin džiken nebo Kamisama no iu tóri.

Jak je zjevné, nelze očekávat, že si roku 2015 dá trochu více odpočinku. V tuto chvíli má naplánovanou čtvrtou spolupráci se Sonem Šionem, jedná se o speciál k Minna! Esper dajo!. Dále se objeví ve dvou filmech – Strayer's Chronicle a Sajonara Kabukičó (v obou hraje hlavní postavu).

Vzhledem k Šótovu pracovnímu nadšení, určitě nebude divné, když zmíním, že cena Marcella Mastroianniho není jediná, kterou získal. V roce 2009 vyhrál cenu Tama New Wave v kategorii nejlepší mužská postava. O rok později získal cenu za nejlepšího začínajícího filmového herce na 65. ročníku japonské filmové akademie za televizní film Hei no naka no čúgakkó. O rok později získal hned čtyři ocenění – to na Benátském mezinárodním festivalu za film Himizu, ten mu vynesl i další cenu Grand Chariot. Další dvě ceny mu vynesl film Usocuki Mí-kun to kowareta Má-čan: na třetím ročníku filmových cen Tama získal ocenění pro nejlepšího vycházejícího herce a ocenění Sponiči Grand Prix pro začínající herce. V letech 2012-2013 získal za filmy Himizu a Aku no kjóten cenu Akademie pro nováčky, ocenění pro nejlepšího herce v hlavní roli opět za film Himizu v rámci 17. ročníku Japonských cen pro filmy, které byly uvedeny i v zahraničí, a cenu Nováček roku v rámci předávání cen Élan d'or.

Zahrál si v několika seriálech určených pro web a mobily, fotil pro dva časopisy, natočil několik reklam, zahrál si v divadle a objevil se ve třech hudebních klipech – Good Luck od Bump of Chicken, Fuju ga owaru mae ni od Šimizu Šóty a v Hello again: mukaši kara aru bašo od Juju.

Šóta se rozhodně nefláká, není to herec, který by byl zaškatulkovaný jen pro jeden žánr, a proto nikdy nemůžeme vědět, do čeho se vrhne tentokrát. Uvidíme, kam ho filmový vítr zanese...

Co se týče jeho osobního života, na Nový rok 2015 se oženil s herečkou Kikuči Rinko, která je o jedenáct let starší než on.