Hrabě Luchino Visconti, rodným jménem Conte Don Luchino Visconti di Modrone (2. listopadu 1906 Milán – 17. března 1976 Řím) byl italský filmový režisér a scenárista. Působil také jako režisér operních představení.

Životopis

Byl potomkem šlechtického rodu Visconti, který ve středověku vládl nad Vévodstvím milánským. Byl čtvrtým dítětem a třetím synem prvního vévody z rodové linie Grazzano Visconti, jehož jméno znělo Giuseppe Visconti di Modrone (1879–1941). Luchino Visconti sám měl titul hraběte. Jeho matka Carla Erba byla dcerou průmyslníka. Rodina Grazzano Visconti byla jednou z nejbohatších v severní Itálii.

Filmová tvorba

Filmovou tvorbu Luchina Viscontiho ovlivnil francouzský režisér Jean Renoir. První samostatný film Posedlost, natočený v roce 1943, byl původně zakázán a do kin byl uveden až po skončení druhé světové války. Následující film Země se chvěje byl oceněn na festivalu v Benátkách. Významným filmem byl také snímek Rocco a jeho bratří (1960). Největšího úspěchu dosáhl svými historickými filmy s výrazným „operním stylem“ a důrazem na historické detaily a reálie. Zde je nutno jmenovat filmy Gepard (1963) podle stejnojmenného románu Giuseppe Tomasiho di Lampedusa, Soumrak bohů a Ludvík II. Za režii filmů Gepard a Hvězdy Velkého vozu (1965) obdržel Visconti významná filmová ocenění.

Je známo, že Luchino Visconti byl homosexuální. Jedním z jeho partnerů byl režisér Franco Zeffirelli. Od roku 1964 navázal Visconti vztah k tehdy 20letému rakouskému herci Helmutu Bergerovi, který trval až do jeho smrti. Ve svých filmových dílech zachycoval Visconti částečně také homosexuální témata. Je tomu tak mj. ve filmech Soumrak bohů, Smrt v Benátkách podle stejnojmenného románu Thomase Manna a Ludvík II. s Helmutem Bergerem v hlavní roli.