Americký režisér a scénárista Blake Edwards se narodil 26. července roku 1922 v Tulse, ve státě Oklahoma. K filmové práci se dostal díky svému nevlastnímu otci Jacku McEdwardsovi, který pracoval jako vedoucí produkce a umožnil Blakovi statovat v různých projektech.

Scénárista

Blake Edwards se začal objevovat ve vedlejších rolích, ale snad ještě víc nežli herectví, ho lákalo psaní scénářů. Své scénáristické prvotiny začíná psát pro film a rozhlas v průběhu 40. let. Velký úspěch zaznamenal rozhlasový seriál s názvem Richard Diamond: Soukromý detektiv, který napsal společně s Dickem Powellem. Díky tomuto projektu se mu začínají zakázky jen hrnout a on píše další scénáristické počiny, mezi nimiž se objevují dokonce i muzikály. Úspěch zaznamenal také televizní sitcom s Mikey Rooneyem s názvem Hey Mulligan, vysílaný v letech 1954 – 1955.

Režisér

V roce 1955 se objevuje Edwardsův režisérský debut s názvem Bring Your Smile Along. Mezinárodní úspěch mu vynáší film s Cary Grantem a Tony Curtisem s názvem Operation Petittcoat (Akce spodnička), kde v zápletce dokonce figuruje růžová ponorka.

Zastavení „U Tiffanyho“

Za jeho režisérský mistrovský kus je však právem považován film Snídaně u Tiffanyno z roku 1961. Předlohou filmového scénáře bylo literární dílo Trumana Capota, jež scénárista George Axelrod výrazně přepracoval, avšak základní podstata zůstala zachována. Hlavním hrdinou je zde mladý muž, který se zamiluje do své mladé sousedky. Jejich zásadním problémem je skutečnost, že trpí nedostatkem peněz. Film se setkal s výrazným úspěchem, a to i přesto, že v časopise Filmkritik byla v roce 1962 vytýkána Edwardsovi jakási „otupenost“ původní literární předlohy. Edwards však téma posunul do nové, modernější roviny, dodal mu glanc elegance a určité nadčasovosti. V postavách hlavních hrdinů Amerika spatřuje tehdy populární prezidentský pár J. F. Kennedyho a jeho choť Jackie. Jejich půvab a šarm ztělesňují právě hlavní hrdinové, kteří nejsou jen typickými postavami z romantického filmu, ale podávají obraz člověka americké společnosti. Hlavní mužská postava je člověkem, který využívá financí své velmi zkušené milenky, žije tedy poněkud lehkomyslným životem. Lásku k milované ženě si však uvědomuje teprve ve chvíli, kdy ji ztrácí. Ve filmu Snídaně u Tiffanyho svou přirozenou krásou okouzlila diváky slavná Audrey Hepburn.

„Panteří“ úspěch

Dalším skutečně velký úspěchem režiséra Edwardse byla série o Růžovém panterovi. První z těchto filmů byl natočen v roce 1964 pod prostým názvem Růžový Panter a do roku 1994 vzniklo sedm pokračování. Při natáčení těchto komedií se nechává Edwards částečně inspirovat komikou svých idolů Laurela a Hardyho. Tzv. „věčné boje“ mezi hlavním „panteřím“ hrdinou inspektorem Clouseauem a jeho sluhou Catem působily v duchu „laurelhardyovské“ komiky. Celá série se nese v duchu výborné choreografie a ač možná některé momenty působí víceméně nelogicky, nic to nemění na faktu, že série o Růžovém panterovi získala celosvětový úspěch a vynesla Blaku Edwardsovi pohádkové bohatství, díky němuž se mohl na svých projektech podílet i jako producent.

Edwards se se svými výše uvedenými projekty zařadil mezi neúspěšnější režiséry komedií v Hollywoodu. Je pravda, že např. v Německu nebyly kritiky na jeho práci příliš pochvalné, v jeho režisérské práci byla spatřována až přílišná uhlazenost a komerčnost. Na režisérských schopnostech Blaka Edwardse to ovšem nemůže nic změnit. Úspěch zaznamenává také s filmem Večírek z roku 1968, kde v hlavní roli figuruje Peter Sellers, s nímž Edwards nejčastěji spolupracoval. Ztvárňuje zde indického herce malých rolí Hrundiho V. Bakshiho. Tento človíček se zúčastní jednoho hollywoodského večírku a naprosto nevinně a nenápadně zde zamíchá s jeho účastníky. I zde je patrná inspirace komikou Laurela a Hardyho, mnohé scény vyznívají téměř absurdně (např. paní domu, jež dostane svěrací kazajku; hasiči, kteří přijedou udělat v domě magnáta pořádek atd.)

Později na sebe Edwards výrazněji upozornil ve druhé polovině 80. let filmem Schůzka naslepo (1987), Sunset (1988), Jako na kolotoči (1989). Naprosto ojedinělá komediální tématika přeměny muže v ženu, který ve své nové podobě dokonce porodí dítě, se objevuje v komedii Proměna z roku 1991. Tento film obsahuje nadčasovou tématiku mnoha komických momentů, které prožívá muž reinkarnovaný do ženské podoby po své smrti, kdy v nebi dostává novou šanci začít lepší život v jiné podobě.

Zajímavost

Zajímavostí je, že téměř ke všem Edwardsovým filmům komponoval hudbu skladatel Henry Mancini (1924 – 1994). Jeho hudba zní právě ve stěžejních režisérských dílech Bl. Edwardse – Snídaně u Tiffanyho či titulní melodie série o Růžovém panterovi.

Soukromí

Svou režisérskou práci zatím zakončil Edwards v polovině 90. let filmem SYN RŮŽOVÉHO PANTERA. Jeho dcera Jennifer Edwards (nar. 1957) se věnuje herectví, syn Geoffrey Edwards (nar. 1959) působí příležitostně jako scénárista a režisér. Jejich matkou je první manželka Blaka Edwardse Patricia Walker, s níž byl ženat v letech 1953 – 1967. Podruhé se oženil s herečkou Julií Andrews v roce 1969. Společně adoptovali dvě vietnamské děti Amy (nar. 1974) a Joannu (nar. 1975). I přes pokročilý je Blake Edwards stále aktivní ve scénáristické profesi a podílí se na vzniku filmových a televizních projektů.