Už samostatný debut Jorgose LanthimoseKinetta (2005) nese rysy podstatné pro nastupující řeckou divnou vlnu: izolované, opuštěné místo, skupina vyšinutých postav, zdánlivě nesmyslné rituály, distancované vyprávění. Tuto konstelaci přivádí athénský rodák k dokonalosti ve svém druhém filmu Špičák (2009), který se stal neoficiálním manifestem nastupující generace řeckých filmařů. Radikální, těžko vstřebatelný obraz patologické rodiny odříznuté od světa vynesl Lanthimose mezi hvězdy evropského filmu. Poetiku řízenou výstředními nápady a brilantními útoky na zažité vnímání společenských vztahů rozvíjí i v dalších filmech – Alpách (2011) a Humrovi (2015), v němž Lanthimos poprvé pracuje v angličtině a s hollywoodskými hvězdami, aniž by ustoupil ze své svérázné poetiky. Té zůstává věrný i ve svém aktuálním filmu Zabití posvátného jelena, ačkoli namísto enigmatické tragikomedie v něm pracuje s prvky blízkými antickému dramatu a modernímu hororu.