Dětství Sama Raimiho (nar. 23.10.1959 v americkém Michiganu) nevynikalo ničím, co by se dalo zařadit do sekce "dospívání v tísnivých rodinných poměrech". Jako malý měl svým způsobem ustláno na růžích (no dobře, přeháním), školou proplouval bez výraznějších zádrhelů a stejně tak snadno dospěl i k prvnímu koketování s filmovou kamerou. Okouzlení otcovými rodinnými záběry a šoty z nejrůznějších výletů a oslav jej přimělo k vlastním experimentům. Jelikož však tatínkova kamera nebyla k tomuto účelu moc vhodná a samotný Raimiček si musel za její tajné používání nejednou vyslechnout rázně ventilovaná kárná slova, nezbývalo dnes již renomovanému režisérovi nic jiného, než párkrát zavítat na sousedovic zahrady a pohrabat tam spadané listí. Za první "nelegálně" vydělané peníze (nebylo mu 18 :-) si tak nejenže pořídil vlastní přístroj, ale především tím získal absolutní volnost ve své amatérské práci.

Přestože se tomuto nezvyklému koníčku věnoval pravidelně do svých jedenácti let, první výraznější filmový zářez zaznamenal až na střední škole. Tam také poznal Bruce Campbella, mladíka obletovaného řadami slečen, jenž mu výrazně pomohl s jeho budoucí kariérou (a píchnul nejenom jemu, ale hlavně i sobě). K prvnímu krůčku stačilo pár dní strávených v jedné třídě a už už se z Raimiho a Campbella stali nejlepší kamarádi, jejichž herecko-režisérko-produkční spolupráce funguje dodnes.

Snaha prorazit na poli celovečerního filmu stála oba idejemi naplněné mladíky hodně sil. Na cestu plnou nejistot se vydali společně s dalším svým spolužákem Robertem Trapetem. Vykašlali se na studia, opustili dočasně školu a vydali se hledat práci. Tento risk se jim však naštěstí vyplatil. Jakmile získali potřebné množství nazelenalých bankovek, mohli konečně vyrazit do místních lesů a natočit tam prezentační verzi svého hororu, určeného primárně pro upoutání pozornosti ze strany potenciálních sponzorů. Snímek Within the Woods (V lesích), natočený produkční společností Renaissance Pictures za pár šušňů, splnil svůj účel na 100% a úspěch zaznamenaný po zkušební projekci na Raimiho "bývalé" střední škole jako by předznamenal, že hledání investorů nebude pro trio odvážných mladíků nikterak náročným úkolem.

Nízkorozpočtový půlhodinový horůrek otevřel Raimimu a spol. brány do světa přední kinematografie. Bylo tedy jen otázkou času, než vypukne šílenství zvané Evil Dead.

Kultovní film z roku 1982 znamenal pro Raimiho, Campbella a Trapeta velký krok kupředu. S potřebnými financemi mohli naplno zhmotnit své představy, a vyslat tak světu na obdiv jeden z nejoriginálnějších hororů všech dob. Film o pětici přátel, která se rozhodne zpříjemnit si volné dny pronajmutím chaty ukryté hluboko v lesích a která zde nechtěně svede souboj o život s tajemnými démony, zaujal dokonce i samotného Stephena Kinga při prezentaci na filmovém festivalu v Cannes. Smrtelené zlo (český překlad) se však nestalo úspěšným zásluhou triviální zápletky - k tomu výraznou měrou přispěl Raimiho nápaditý režisérský um, pečlivě využitý rozpočet (300 tisíc dolarů), originální hrátky s kamerou, vynikající Campbell v hlavní roli a zejména pak nezapomenutelné scény, berouce se jakkoli, jen ne vážně (jako např. ta, kde oživlý strom znásilní jednu z dívek). Přestože se ve výsledku jednalo o "béčko jako hrom", nikdo si nestěžoval a soudobí kritici jej dokonce přijali jako snímek, jenž pozitivním způsobem ovlivnil jejich dospívání.

Následný Raimiho film již tolik úspěšný nebyl, a to i přesto, že se na jeho tvorbě podílela celá řada významných jmen (viz Ethan a Joel Coenovi). Humorně laděný snímek Vlna zločinu (1985), pojednávající o dvou nájemných vrazích, kteří omylem zabijí nevinného člověka, se stal pro Sama doslova a do písmene "hřebíkem v prdeli". Což o to, že se o tento výsledek zasloužilo hlavně samotné studio a jeho nepochopitelná privilegia - na to se žádný ze zklamaných diváků neptal.

Nahořklou chuť v ústech si ale Sam Raimi napravil ihned na to. Po dvou letech zdánlivé nečinnosti vyprodukoval z pozice scénáristy a režiséra Smrtelné zlo 2 (1987), které posílilo nejenom v oblasti rozpočtové, ale hlavně po stránce technické. Přibylo galonů červené tekutiny, zkvalitnily se triky a světlo světa spatřily i nové Raimiho kamerové eskapády. Pokračování Evil Dead se stalo pro mnohé nejlepším dílem z celé trilogie (třetí část Army of Darkness byla natočena o šest let později a ve stejném duchu jako oba předchozí tituly) a Campbellovi nabídlo jednu z nejlépe hodnocených rolí jeho dosavadní herecké kariéry (v současné době jej můžeme vídat v seriálu Herkules, občas ve Xeně).

Po dvojce Evil Dead následovala tříletá pauza způsobená odmítavými postoji filmových studií k Raimiho záměru natočit adaptaci komiksového hitu Shadow. Jenomže Sam Raimi se nenechal odradit, jeho touha okusit pro něj dosud neprobádaný žánr dosáhla takových rozměrů, že si vymyslel svého vlastního superhrdinu. Pravda, nejednalo se o žádného Supermana, a tedy o borce s ulízaným hárem a s nijak zvláštním civilním vystupováním - ale co taky čekat od režiséra Raimiho formátu, že ano? Darkman (1990) představil divákům hrdinu z poněkud jiného soudku, a tedy příběh vědátora schopného fyzicky měnit svou identitu, jenž se mstí lidem, kteří znetvořili jeho obličej. Ač se samotný snímek setkal s víceméně průměrným přijetím, na motivy filmu vzniklo něco, co se obvykle rodí s opačným postupem - comics.

V roce 1993 pak přicestovala již zmíněná trojka Evil Dead a o dva roky později western nesoucí název The Quick and the Dead. Film o pistolnické soutěži na život a na smrt nabyl v případě Raimiho kariéry podobu prvního áčkového titulu (co se týče obsazení všech postů, včetně těch hereckých). Bohužel… největší slabinou celého snímku se stal poněkud přímočarý a předvídatelný scénář, který Samovi nenaskytl přespříliš prostoru k využití jeho vrozeného talentu. Rychlejší než smrt tak neznamenalo bůhvíjaké oživení na poli upadajícího westernu, ale spíše naopak.

Další tři roky se nesly ve velmi produktivním duchu. V roce 1998 navštívil kina Jednoduchý plán, následně Hra snů (1999), zpracovávající neotřelým způsobem nesčetněkrát omletou pohádku o baseballistovi (v podání Kevina Costnera), jenž dovede tým k ligovému titulu, a v průběhu roku 2000 se Raimi zlehka vrátil k žánru, díky něhož si získal renomé. Hororem načichlý thriller Téměř dokonalý zločin přinesl divákům mrazivou zápletku, několik zdařilých lekaček a v neposlední řadě i hodně zvučné obsazení (Keanu Reeves, Katie Holmesová, Cate Blanchetová ad.).

A právě posledně jmenovanými filmy zaujal Raimi společnost vlastnící práva na zfilmování dobrodružství pavoučího muže. A přestože se Sam musel ke kýžené stoličce prokousat opravdu bujným porostem, jeho schopnost odvyprávět poutavým způsobem zdánlivě nechytlavé téma rozhodla. Ostatně… nebýt tohoto moudrého tahu, nehrál by Petera Parkera skvělý Tobey Maguire a možná by nebyl ani žádný Spider-Man 2.