Těžko by se našel někdo, kdo by neznal jednoho z největších hereckých velikánů, který nikdy neváhal udělat pro úspěch své role maximum. Málokdo by si dovolil zapochybovat o tom, že může být profesionálním zlodějem (Heat), slavným gangsterem (The Untouchables), duševně nemocným (Awakenings), boxerem (Raging Bull), neúspěšným komikem (The King Of Comedy), či dokonce samotným ďáblem (Angel Heart).

Dvojnásobný držitel Oscara, čtyř dalších Oscarových nominací a laureát Zlatého Globu se narodil v roce 1943 v newyorské čtvrti Tribeca, jako syn uznávaných malířů Virginie Admiral a Roberta De Nira, kteří se rozvedli, když Robertovi byly pouhé dva roky. Navštěvoval veřejnou základní školu na Manhattanu. V šesté třídě přešel na soukromou školu Little Red School House. Následovalo studium na newyorské střední škole hudby a umění Fiorelo H. LaGuardia High School, kterou však nedokončil. Před obecenstvem se objevil poprvé v roce 1953 na školním představení pohádkového muzikálu Čaroděj ze země Oz. V šestnácti letech se rozhodl opustit školu a připojil se k divadelnímu souboru, který vystupoval na středních školách s inscenací Čechovova Medvěda. Na počátku 60. let studoval v dramatických kurzech Stelly Adlerové a Luthera Jamese. Mezi lety 1973-76 absolvoval hereckou průpravu u Lee Strasberga v Actors Studiu. Vystupoval na malých newyorských scénách. Zazářil např. v mimobroadwayské inscenaci hry Shelley Wintersové - Jednonoční pobyty hlučného pasažéra.

Vůbec první zkušenosti před filmovou kamerou získal v polovině 60. let v nízkorozpočtových filmech Briana De Palmy (Greetings, The Wedding Party, Hi, Mom!), kterého v té době pořádně nikdo ještě neznal a dvacetiletého De Nira už vůbec ne. Za roli Charlese Pflugera v The Wedding Party dostal asi 50 dolarů. Výraznější roli dostal ve filmu Bang The Drum Slowly, v němž ztvárnil smrtelně nemocného baseballového hráče Bruce Pearsona. Za tuto roli získal cenu newyorských kritiků. Do mezinárodního povědomí však vstoupil v roce 1974 díky filmu The Godfather: Part Ii, v němž přijal roli sicilského přistěhovalce Vita Corleona, na kterou se připravoval studiem sicilského tamního dialektu. Za toto ztvárnění byl odměněn Oscarem za nejlepší herecký výkon ve vedlejší roli a nominován na cenu BAFTA Do Itálie se vrátil znovu o dva roky později kvůli natáčení filmu Novecento, kde hrál statkářského syna Alfreda po boku G. Depardieua. V De Nirově životě to je jediný film, ve kterém se objevil nahý a to ve scéně, kdy přesvědčuje dívku s epilepsií k pohlavnímu styku. Tyto záběry však diváci vidět nemohli, neboť byly cenzurou vystřihnuty.

Za nejdůležitější etapu v jeho kariéře je považována spolupráce s režisérem Martinem Scorsesem. Ta započala krimi dramatem Mean Streets, díky kterému se De Niro společně s Harveym Keitelem dostal mezi nejsledovanější herce své doby. Ve Scorseseho filmech - situovaných často do newyorského prostředí, vytvořil De Niro působivé portréty chaotických a rozporuplných mužů s pochybnostmi hledajících kořeny své osobní identity. Jednoho z takovýchto mužů ztvárnil ve filmu Taxi Driver, kde hrál citově frustrovaného vietnamského veterána Travise Bickla jednajícího na vlastní pěst ve snaze očistit radikálními činy společnost od násilí, drog a prostituce. Během příprav na roli jezdil jako taxikář nočními ulicemi New Yorku pět týdnů a k tomu studoval psychické poruchy lidí. Toto výtečné ztvárnění mu vyneslo nominaci na Oscara i Zlatý Glóbus za nejlepší herecký výkon v hlavní roli, za níž dostal už 13 000 dolarů. Proslavil se navíc svou legendární improvizovanou hláškou: “You talkin’to me?“ Dalším společným projektem bylo muzikálové drama New York, New York, které se Scorsese rozhodl natočit jako poctu hudebníkům Johnu Kanderovi a Fredu Ebbovi. Přípravu na roli sobeckého saxofonisty Jimmyho Doyla De Niro opět nezanedbal. Kvůli ní se naučil obstojně hrát na saxofon, aby dodal své postavě na důvěryhodnosti, nominace na Zlatý Glóbus ho neminula, film ale postihl kasovní neúspěch, což Scorsese nevyřešil zrovna vhodným způsobem, dostal se do těžké deprese a začal být těžce závislý na kokainu. De Niro mu tehdy podle Scorseseho zachránil život a možná právě díky tomu jsou dodnes blízcí přátelé.

Následující společný film však dostal na vrchol jak De Nira tak Scorseseho. Biografické sportovní drama Raging Bull, v němž Robert ztvárnil roli boxera Jakea LaMottu procházejícího radikálními fyzickými i psychickými změnami mu vynesla další nominaci na Oscara, Zlatý Glóbus a cenu newyorských kritiků. Všechny tři nominace proměnil a byl zároveň nominován na cenu BAFTA. De Niro udělal pro úspěch této role maximum a jeho výkon je považován za jeden z nejlepších hereckých výkonů všech dob. Prošel velmi náročným tréninkem a účastnil se tří boxerských zápasů, z nichž dva vyhrál. Společně se Scorsesem se podíleli na scénáři, který byl rovněž oceněn Oscarem. Celý film nasnímaný vysoce kontrastní černobílou kamerou je považován za vrchol Scorseseho režijního stylu a časopis Sight and Sound ho zvolil nejlepším filmem 80. let. Dalším společným filmem se stal King Of Comedy, v němž se De Niro výborně zhostil role ctižádostivého a obsedantního komika Ruperta Pupkina. Film se sice nedočkal velkého kasovního úspěchu, zato byl ale ceněn kritikou a De Nirovi vynesl nominaci na cenu BAFTA.

Na počátku 90. let přišel na řadu již šestý společný film Goodfellas, který je fanoušky považován za Scorseseho kult. Ze šesti Oscarových nominací, včetně režie si však zlatou sošku odnesl jen Joe Pesci za nejlepší herecký výkon ve vedlejší roli. De Niro, který se ujal role krutého a cílevědomého zabijáka Jamese Conwaye získal cenu newyorských kritiků a byl znovu nominován na cenu BAFTA. Po uvedení tohoto filmu do kin byl De Niro označen fanoušky i kritiky za jednoho z nejlepších představitelů mafiánských rolí. Rok na to realizovali svůj další společný film s názvem Cape Fear, ve kterém si De Niro zahrál zápornou postavu pomstychtivého a násilného Maxe Cadyho. Opět nezanedbal přípravu na roli, která ho však nevyšla nejlevněji. Aby vypadala jeho postava dostatečně odporně, nechal si za 5000 dolarů u zubaře upravit chrup. Po natočení dal zubaři dalších 20 000, aby mu ho vrátil do původního stavu. Rozhodl se navíc prostudovat různé sexuálně motivované zločiny. Film vydělal 80 000 000 milionů dolarů a De Nirovi vynesl další nominaci na Oscara i Zlatý Glóbus . Posledním společným počinem bylo finančně náročné Casino, které je označováno za Scorseseho nejnásilnější a nejvulgárnější film a také za jeden z nejvýdělečnějších. De Niro se zde mistrně chopil role hazardního hráče Sama Rothsteina působícího v gangsterském podsvětí.

Robert De Niro samozřejmě nespolupracoval pouze se Scorsesem. V roce 1978 předvedl svojí nejnáročnější hereckou kreaci vůbec a to ve válečném dramatu M. Cimina THE DEER HUNTER, v němž si zahrál pensylvánského ocelářského dělníka ruského původu Michaela Vronského, kterému se jako jedinému ze tří přátel podaří uprchnout z pekla vietnamské džungle. De Niro se na roli připravoval prací jako dělník a debatoval s dělnickými rodinami. Sám později prohlásil, že to byla z psychického hlediska nejvíce vyčerpávající role, jakou kdy ztvárnil. Díky svému úsilí si však vysloužil nominaci na Oscara i Zlatý Glóbus.

V 80. letech stále častěji střídal žánry a režiséry. Překvapoval různorodými rolemi, mezi nimiž sice převažují role dramaticky vypjatých, psychologicky komplikovaných a temných charakterů, ale vyskytují se i postavy se smyslem pro humor a romantiku. V roce 1984 si v romantickém dramatu Falling in Love zahrál postavu architekta Franka Raftise, za níž získal ve Španělsku ocenění Sant Jordi. Během téhož roku přijal znovu roli gangstera Davida Aaronsona v dlouho připravovaném Leonově eposu Once upon a Time in America. Za toto ztvárnění získal rovněž ocenění Sant Jordi. V bizarním dramatu Terryho Gilliama Brazil si s chutí zahrál postavu Archibalda Tuttleho, o kterou velmi usiloval. V historickém dramatu Rolanda Joffého Tthe Mission přijal roli obchodníka s otroky Rodriga Mendozy. I přes toto výtečné ztvárnění však nebyl nominován na žádnou cenu. Následující role je však jednou z jeho nejslavnějších. Po 17 letech znovu spolupracoval s Brianem De Palmou na filmu The Untouchables, v němž De Niro podal opět úctyhodný výkon jako legendární Al Capone. Téhož roku si zahrál v mysteriózním krimi thrilleru Alana Parkera Angel Heart jako ďábelský klient Louis Cyphre. Přijetí kritiků bylo víceméně pozitivní a De Niro si odnesl cenu Saturn. V roce 1988 si zahrál již druhou komediální roli v krimi komedii Martina Bresta Midnight Run, za kterou byl nominován na Zlatý Glóbus.

Na počátku 90. let přijal jednu z nejvýznamnějších rolí ve své kariéře. V dramatu Awakenings předvedl strhující výkon v roli pacienta, který v důsledku postižení encefalitidou žije svým vnitřním životem. Díky své pečlivé přípravě na roli si vysloužil nominaci na Oscara, kterou však bohužel neproměnil. Získal ale cenu newyorských kritiků. V roce 1993 se De Niro rozhodl obsadit post režiséra ve svém režijním debutu A Bronx Tale, který věnoval svému zemřelému otci. Zahrál si v něm Lorenza Anella, jenž se snaží odradit svého syna od náklonnosti k šéfovi mafie. Film se dočkal velkého úspěchu a byl nominován na cenu AFI‘s 10 jako jeden z největších gangsterských filmů. De Niro ztvárnil během své kariéry celkem tři hororové postavy. Tou třetí a zatím poslední je postava uměle vytvořené bytosti v dramatu Kennetha Branagha s názvem Frankenstein. Názory kritiků byly rozporuplné a De Niro byl podruhé nominován na cenu Saturn. V roce 1995 si zahrál postavu profesionálního lupiče Neila McCauleyho po boku svého dlouholetého přítele Al Pacina v kasovním trháku Heat, který považuje režisér Michael Mann za svůj nejlepší film. Osazenstvo filmu včetně De Nira absolvovalo náročný trénink seržanta britských speciálních leteckých jednotek Andyho McNaba. Film vydělal nejen díky oběma hvězdám přes 187 milionů dolarů a britský filmový časopis Empire jej označil za 38. největší film všech dob. V krimi dramatu Berryho Levinsona Sleepers zazářil ve vedlejší roli jako duchovní otec Bobby. Následujícím rokem přijal další vedlejší roli podvodníka Lousie Gara v úspěšném Tarantinově krimi thrilleru Jackie Brown. V o dva roky později natočené krimi komedii Analyze This se výborně zhostil role psychicky labilního gangstera Paula Vittiho, za níž byl nominován na Zlatý Glóbus.

V roce 2000 předvedl další skvělý výkon v komedii Meet The Parents, v níž si zahrál podezřívavého tchána Jacka Byrnese. Film sklidil obrovský kasovní úspěch a De Niro si vysloužil prozatím svou poslední nominaci na Zlatý Glóbus. V následujích letech se objevoval v nepříliš významných filmech. V roce 2001 ztvárnil roli lupiče Nicka Wellse v krimi thrilleru The Score, kde hrál po boku Marlona Branda. Roli Paula Vittiho znovu přijal o rok později ve filmu Analyze That, který se však nedočkal už takového úspěchu jako první díl. Roku 2006 se rozhodl režírovat svůj druhý film, špionážní thriller The Good Shepherd, ve kterém zahrál postavu generála Billa Sullivana. Názory na film byly poněkud kontroverzní, nicméně výdělek činil téměř 100 milionů dolarů. Zároveň byl nominován na Oscara za výpravu a cenu Zlatého i Stříbrného medvěda. Druhou zmíněnou cenu získal na mezinárodním filmovém festivalu v Berlíně. Rok poté se zhostil role kapitána Shakespeara ve velmi úspěšné fantasy komedii Stardust. Třetí setkání De Nira a Al Pacina se uskutečnilo v roce 2008 v krimi thrilleru Righteous Kill, který však nesklidil příliš velký úspěch a názory kritiků byly převážně negativní. Přítomnost obou herců, stejně jako v Heatu úspěch filmu tentokrát nezaručila. Téhož roku znovu spolupracoval s Barry Levinsonem na komediálním dramatu What Just Happened, v němž se chopil role hollywoodského producenta Bena. Vedlejší role finančního magnáta Carla Van Loona ve sci-fi thrilleru s názvem Limitless je zatím jeho poslední. Robert De Niro tak spolupracoval se spoustou legendárních režisérů, díky čemuž je pro veřejnost široce respektován.

V roce 1976 se Robert oženil s herečkou Diahnne Abbott, s níž má syna Raphaela. Rozvedli se však o 12 let později. Roku 1997 si vzal za manželku Grace Hightower, se kterou žije dodnes. V roce 1998 se jim narodil syn Elliot. V roce 1988 založil De Niro svou vlastní produkční společnost Tribeca Productions, díky níž se podílel na vzniku 24 filmů ať už jako producent, herec či režisér. Robertu byla v roce 2003 diagnostikována rakovina prostaty, ze které se však naštěstí vyléčil. De Niro je zastáncem demokratické strany. Založil také svůj vlastní filmový festival, který spolu se svou restaurací pojmenoval po své rodné čtvrti Tribeca. Vlastní několik rezidencí na západní a východní straně Manahattanu. Je rovněž zastáncem Stanislavského metody herectví, která spočívá v mimořádné přípravě na roli. Na mezinárodním filmovém festivalu v Karlových Varech převzal v roce 2008 Křišťálový Glóbus za mimořádný umělecký přínos světové kinematografii.

Životopis Roberta De Nira je úctyhodný portrét výjimečně nadaného muže, který díky svému perfekcionismu etabloval na jednoho z nejuznávanějších herců v historii.