Herectví ho přitahovalo již od mládí, a tak už za studií na střední škole stavební začal účinkovat v amatérských souborech. Po maturitě dělal asi půl roku kulisáka, později i horníka. V roce 1964 byl přijat na Hereckou fakultu Vysoké školy múzických umění v Bratislavě. O čtyři roky později získal dvouleté stipendium na Mezinárodní divadelní akademii ve francouzském městě Nancy.

Po návratu do vlasti se stal členem činoherního souboru bratislavského Divadla na korze, které přešlo v roce 1971 pod Novou scénu. Odtud zamířil v roce 1985 do Slovenského národního divadla, v němž byl ve stálém angažmá až do roku 1990.

Vedle divadelních rolí ztvárnil i bezpočet postav na filmovém plátně. Zahrál si například ve snímcích Zajtra bude neskoro, Deň, ktorý neumrie, Život na úteku, Nevěsta s nejkrásnějšíma očima, Rusalka, Zánik samoty Berhof, Papilio, Dobří holubi se vracejí, Devět kruhů pekla, Svědek umírajícího času či Poslední motýl.

Po roce 1989 na čas hereckou kariéru přerušil a věnoval se vysoké politice. Působil jako poradce prezidenta Václava Havla, později jako ministr bez portfeje, ministr zahraničních věcí SR, místopředseda vlády SR a ministr kultury SR. Současně byl spoluzakladatelem hnutí Veřejnosť proti násiliu a Hnutie za demokratické Slovensko.

V listopadu 2002 se stal prezidentem Mezinárodního filmového festivalu Bratislava, o pár měsíců později i generálním ředitelem televize JOJ.

K herectví se začal pomalu vracet již v roce 1997. Nejprve na divadelní scénu v inscenaci Kumšt, v níž byli jeho hereckými partnery Milan Lasica a Marián Labuda, později i před kameru v televizním filmu Rána z milosti. Následovaly role v nekonečném seriálu Ulice a ve snímcích To horké léto v Marienbadu, Hostel II nebo Goethe.

V současné době jej můžeme vidět v Praze v divadle Ungelt v dramatu Picasso. Za hlavní roli v tomto představení byl v roce 2007 nominován na cenu Thálie.

Ve svém volnu rád sportuje, pracuje na zahrádce, čte nebo se dívá na televizi. Ale ze všeho nejraději relaxuje při golfu.