Gedeonův první "skorocelovečerní" film sice svou poetikou odkazuje na snímky české nové vlny 60. let, ale zároveň přichází s novým pohledem. Uzavřená a samotářská dospívající Klára tráví konec léta u babičky se svou sestřenicí Marií, která je jejím pravým opakem. Na místní diskotéce se Klára seznámí se dvěma chlapci, usilujícími o Marii. Vztahy mezi oběma dívkami a zároveň jejich vztahy k oběma mladíkům tvoří předivo křehkého příběhu dospívání. Klára, poučená získanými zkušenostmi, odjíždí z prázdnin vstříc dalším výhrám i prohrám, svým dalším životním osudům. V jednoduchém vyprávění o čtyřech mladých lidech na konci léta rozehrává Gedeon v konkrétních postavách příběh mnoha jejich vrstevníků z dnešní doby a dnešního světa. Zachycuje jejich pocit prázdnoty a tápavého hledání svého místa, včetně povrchnosti jejich dialogů, ale včetně podvědomé víry v lásku. První setkání s city a projevy dospělosti podává v lyricky tragikomické formě. Životní pocity hrdinů dokreslují texty písní jedné z typických předtavitelek tzv. "tancovačkového " rocku, rakovnické skupiny Brutus. V české filmové produkci jde o ojedinělý snímek, který staví na odlišných východiscích než většina ostatní české tvorby.